Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.04.2018
Smíchov a pondělní večer s kalkulačkou žijící vlastním životem. Klub poražených v punkovém hávu přivítal mathrockové velikány Tera Melos s českým doprovodem Červen a Microvomit. Tato netradiční sestava proměnila podzemní klub ve freejazzové doupě pro ty, kdo radši struny než dechy a hlavně netradičně zapojené krabičky a pedály.
Vše odstartovali Microvomit pod pódiem se svým chmurně laděným setem o jednom singlu a třiceti minutách. Směsice noisových ploch, disonantní drone kytary a šíleného bubnování ve stylu Zacha Hilla příjemně kombinovala experimenty a výrazné přechody. Ve finále spíše improvizace než čísla. S příchodem Června na pódium zazněla už i ta matika. Bicí a kytary rozjasnily sál čistými melodiemi, komplexním tappingem a lichými rytmy. Povědomý zvuk nestrukturovaných stop-start riffů zaplnil celý prostor. Z technického běsnění set několikrát probrala tvrdší kytara, a tak bylo na chvíli možné kývat se do rytmu bez záseků a tak nějak se tvářit, že skladbu znáte. To je v kostce problém celého math/prog žánru. Dá se na něj pařit, jen když víte, co přijde.
fotogalerie z koncertu tady
Na headlinery plný klub. Tera Melos, kapela, která je tahounem a inovátorem celého žánru, předvedla, že i přemrštěná technicistnost prošpikovaná experimenty a improvizací funguje, pokud ji správně poskládáte. Skvěle sehraná trojice představila průřez diskografií doplněný o dva bonusy, což publiku česky sdělil bubeník John Clardy v půlce setu. „One more song“ se nekonal. Nejvýrazněji se zapsal kytarista a zpěvák Nick Reinhart, který svou kytarou a nepřeberným množstvím efektů vytvářel zvuky připomínající destrukci Hvězdy smrti. Kytara přestávala být kytarou a znovu se jí stávala jen tehdy, kdy bylo třeba zběsilou jízdu zkrotit a dát jí jasný směr. Zbytek kapely se staral o bezchybný podklad a držel krok i v momentech, kdy se kytara utrhla ze řetězu.
Kouzlo Tera Melos tkví jednak ve schopnosti prolínat motivy různých žánrů od skate punku přes dream pop až po thrash metal a spojování techniky, improvizace i popových postupů. Namíchaný koktejl pak chutná a baví i neznalého. Příště rozhodně znovu, obzvlášť pokud kapela překoná loňské album Trash Generator. Ano, i matika může být legrace.
Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov
foto © Bára Gadlinová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.