Články / Recenze

Laškování s drum and bassem (Blackfilm)

Laškování s drum and bassem (Blackfilm)

Dominik Polívka | Články / Recenze | 13.12.2018

Maďarský přízrak Blackfilm se po osmileté odmlce nečekaně zjevuje s druhým řadovým albem Zero One Seven. Debut ho uvedl v povědomí všech milovníků dark jazzu, temné filmové hudby a komplexnějších hiphopových beatů. U labelu Denovali pak navázal propracovanou kolaborací Along the Corridors s italským producentem Eraldem Bernocchim. Kdo se skrývá za projektem, zůstává s novým albem neodhaleno, to hudební posun zřetelný je – nelze však říci, že by se jednalo o strhující biják.

Cinematičnosti a plíživým noireovým atmosférám slušely downtempové rytmy dokonale, na novém albu se tempo podstatně změnilo. Nejedná se už o ladně promyšlené IDM sekvence, nýbrž o laškování s drum and bassem a jeho subžánry. Zvukový obraz se zarámoval pod sklo moderního d'n'b a jeho temnějších, atmosférických podstylů (minimal d'n'b, techstep, neurofunk), na Let It Roll či jinou rychtu se ale Blackfilm nechystá. S mnoha tracky by sice obstál, tanečnost však stále ještě nepřebíjí poslechovost. Tady jde o jemné proměny a budování atmosféry, ne o masivní dropy.

Skladby jsou tvořeny převážně syntetickými beaty kopírujícími žánrový standard, beze snahy vybočit. Příkladem budiž neurofunkové Fateless a Traitors, které neoslní ani přes sci-fi ambientní poletování. Společně se skočnou 8632 a přímočarým liquid funkem Song Without Words tvoří taneční polovinu alba, kde rukopis interpreta zcela mizí. Atmosféra, o kterou se starají filmové samply a melodické kulisy, zůstává nejsilnější zbraní Blackfilmovy produkce.

Zero One Seven se stylizuje do „tech-noireového“ fraku, který by slušel mnoha cyberpunkovým filmům. Version je skladbou hrající při jízdě metropolí ve dvě ráno a spolu s postapokalyptickou Vegas tvoří nejambientnější a nejslibnější pocitové tracky nahrávky. Kryptické kulisy Blade City 2094 dramaticky pronásledují minimalistickou rekonstrukci „devadesátkového“ hardstepu, dubstepové záchvěvy u tribální Deep Roots jsou zase inspirovány předešlou kolaborací s Bernocchim. Basové frekvence hypnotizují a vedou zapomenutými místy, k prozření ani osvícení ale nedojde – jsme svědky jen další noireové scény.

Těžko uvěřit směru, kterým se Blackfilm na Zero One Seven vydal. Tísnivá atmosféra, temné plochy a vkusné samply, díky kterým získal pozornost na předchozích dvou deskách, zaslouží více než bezpečné útočiště zlomených beatů.

Info

Blackfilm – Zero One Seven (Denovali, 2018)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články