Články / Reporty

Léčivé protestsongy Kinga Ayisoby

Léčivé protestsongy Kinga Ayisoby

Akana | Články / Reporty | 28.10.2017

Ghanský rebel Albert Apoozore alias King Ayisoba je postava, kterou z paměti jen tak nevytěsníte. Rovněž čtyřlístek doprovodných muzikantů, který ho přijel do Futura podpořit, je vizuálně velmi výrazný, což se týká především „neandrtálské“ image Abaadonga Adontangy, tanečníka a hráče na roh dorgo. Ale nejedná se o žádný cirkusový tyjátr pro znuděné evropské čumily. Laik postrádající patřičné etnologické a muzikologické znalosti sice nikdy nemůže s jistotou určit míru „vemlouvání se“ cizímu publiku, u Kinga Ayisoby ale můžeme nějaké lživé divadýlko s klidem vyloučit. Setrvale soustředěný výraz, s jakým neuvěřitelně pronikavým hlasem zpívá syrové protestsongy, svědčí o mnohem hlubším prožitku.

Na studiových albech, včetně skvělého letošního 1000 Can Die, se King Ayisoba s obdivuhodným citem pro skloubení starého s novým obklopuje elektronikou či rapery. Do Prahy ovšem dorazil s čistě akustickou sestavou, jejíž ústřední zbraní je rytmus. Rachocení a víření bubnů dunun a djembe spolu s chřestěním tykve rozpoutávají podmanivý očistný rituál. Polyrytmické vzorce, které vytvářejí, jsou složité jen zdánlivě, záludné změny jdou ruku v ruce s hypnotickou repetitivností a zdrcujícím nasazením, takže tělo stržené tancem záhy „pracuje“ samo. Mozek se odpojuje, únava je v nedohlednu. Uprostřed pracovního týdne má takový aktivní relax vyloženě léčivé účinky. A není třeba mít špatné svědomí z toho, že písně Kinga Ayisoby jsou především palčivou výpovědí o africké realitě. Na této duchovní úrovni se hranice mezi zábavou a angažovaností vnímá docela jinak, pokud vůbec.

Bubenickým smrštím nešlo uniknout, ale ústřední roli v celém ansámblu měla samozřejmě frontmanova dvoustrunná loutna kologo. King Ayisoba s ní sólovým výstupem v písni Grandfather Song celý koncert zahájil, a i když se vzápětí připojili ostatní, zůstávala nepřeslechnutelným tmelem zvuku souboru. Spolu se zpěvem byla jediným nositelem melodického prvku, zároveň se však s bubeníky fascinujícím způsobem propojovala i v rytmické rovině. Celý ten rozjetý šrumec pak čas od času anarchisticky nabourávalo ryčné troubení Adontangova dorga.

Kromě úvodu mělo vystoupení pouze jediné klidnější okénko, to když King Ayisoba ohlásil „velmi tichou“ píseň, při níž svůj hlas skutečně ztlumil tak, že bylo slyšet cinkání sklenic z baru. To ovšem jinak nemělo šanci. Rytmické orkány střídaly nečekaně zpěvné pasáže, skladby, které by se směle daly označit za hity. Ayisobova nejslavnější píseň I Want to See You My Father, Africa Needs Africa z letošní novinky, v povolebním ovzduší příhodně rezonující Wicked Leaders nebo My Friend, My Friend z debutového alba, při níž si King Ayisoba nevtíravě vymohl pěveckou spolupráci publika. Nepočetného, zato srdečného, tančícího a vděčného. Velké díky pořádajícímu Rachotu, protože vracet k nám hvězdy festivalových setů minulých ročníků Respectu má evidentně smysl.

Info

King Ayisoba (ga)
24. 10. 2017 Futurum Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace