Londýňan s irským srdcem (J Eoin)

I přes pochmurné podzimní počasí, navíc v prostředí s podzimním názvem Kaštan, jsem si byla jistá, že nezáleží ani tolik na tom, kolik lidí přijde, koncert bude skvělý i tak. Klub sice není v centru města, ale příjemně překvapil a zapadá do škatulky komorních míst s příjemnou atmosférou, kterou si pochvalovali i muzikanti. Sál není velký, což intimnějším produkcím sedí a divák se cítí víc v kontaktu s umělcem.

Hned po příchodu hudebníků byste slyšeli spadnout špendlík, všichni čekali, co se bude dít. Eoinovy texty jsou velmi silné, mají myšlenku a nenechají posluchače chladnými. Když se mu během zpívání podíváte do očí, vidíte, jak písně prožívá a přenáší do nich osobní zkušenosti a zážitky. Z každého vystoupení si odnesete dojem, že muzikanti z kapely Bran, kteří Ira usazeného v Londýně na českých koncertech doprovázejí, jsou výborně sehraní, rozumí si i mimo světla jeviště a vzájemný vztah pak přenáší do hudební produkce.

Během večera zazněly písně napříč repertoárem, převážně z novějšího alba Acrobat, ale i pár starších skladeb z alba Exiles. Publikum se dočkalo i čtyř úplně nových, svižných kompozic, které se chystají na novou desku. Natáčení je v plánu příští rok, ale na detaily si musíme počkat. Velmi emotivním okamžikem bylo Eoinovo sólo v podobě Corners in the Rain, hrané na přání. Balada vznikla jako reakce na atmosféru v Norsku po útocích v roce 2011 a každému, kdo aspoň trochu ovládá angličtinu, běhá při jejím poslechu mráz po zádech.

Koncert ukázal, že ten, kdo opravdu umí, nepotřebuje speciální efekty ani kostýmy. Vystačí si se třemi nástroji, hlasem a texty, při nichž máte pocit, že zpívá o vás. Dostane se vám pod kůži a už tam zůstane.