Love’n’Joy: Všechno je to o vibraci

Barevné košile, trička se vzory, manšestrová saka a barevné sluneční brýle s velkými kulatými obroučky, dlouhé vlasy. Při rozhovoru jen málokdy nechá jeden druhého dokončit větu, při odpovědích si balí cigaretu nebo drnkají na akustickou kytaru. Ukrajinská skupina Love’n’Joy vypadá, jako by uměla cestovat časem a zrovna před malou chvílí se vrátila z Woodstocku. Její členové Anton Puškar (zpěv a kytara), Andrej Sucharev (baskytara) a Sergej Zlobin (bicí) přitom právě dokončili své druhé jarní turné po Evropě. V rámci něj navštívili třeba Drážďany, Plzeň, Lipsko, Prahu a díky projektu Relentless také Kolín.

Moc lidí v České republice vás zatím nezná. Kdo jsou Love’n‘Joy?
Andrej: Jsme ukrajinská kapela, těší mě!
Anton: Jsme z Kyjeva, kde žijeme a hrajeme naši hudbu.
Andrej: Rock’n’roll.
Sergej: Tak trochu rock’n’roll a tak trochu psychedelii.

O čem je vaše hudba? Situace na Ukrajině je bouřlivá, jeden z vás dokonce pochází z Krymu, který v roce 2014 anektovalo Rusko. Reflektujete ve svojí tvorbě i tohle?
Anton: Jako politiku? Někdy. Je těžký to nereflektovat, protože situace na Ukrajině je docela extrémní. Už na začátku jsme to dělali, zpíváme, co si o tom myslíme. Děje se spousta věcí, hrozně podvodů. Celkově je politická situace ve světě nepříjemná.

Co vás ve tvorbě nejvíc ovlivňuje?
Andrej: Hromada věcí.
Anton: Starý rock’n’roll, jeho zlatá éra, a mnoho dalšího.
Andrej: Včera mě inspirovala skupina Biche. Mladá, neopsychedelická skupina z Paříže.

Zpíváte hlavně anglicky. Proč nepoužíváte rodný jazyk?
Anton: Používáme, tedy na Ukrajině. Ale máme v ní málo písniček.
Sergej: Máme jednu. Jen jednu písničku v ukrajinštině.
Anton: Všechny ostatní jsou anglicky.

Jak poznáte, že jste napsali dobrý text?
Anton: To je složitá otázka.
Andy: Aby byl dobrej text, musí člověk umět daný jazyk.
Sergej: Jde o to, jestli sdílíš svoje zážitky a pocity.

KOLIK OBYVATEL MÁ KOLÍN?

Jak vypadá váš fanoušek?
Andrej: Kudrnatej. Jsou to dlouhovlasý, kudrnatý lidi.
Sergej: Bláznivý lidi.
Andrej: Většinou studenti uměleckejch oborů.

Vyjíždíte hrát za hranice často?
Andrej: Jo, vlastně jsme na turné pořád.
Sergej: Tohle je druhá část toho jarního.
Andrej: Předtím jsme byli v Polsku, tady v Česku, v Paříži, Německu a…
Sergej: V Rakousku.

Hrajete jen v klubech, nebo jezdíte i na festivaly?
Anton: Jezdíme i na festivaly. Letos jsme hráli na dvou domácích.

Kde se vám hraje líp?
Andrej: Mám rád obojí. Nezáleží na tom kde, prostě nás baví hrát.
Anton: Je super hrát před velkým publikem, protože člověk cítí, jak proudí energie.

Jak se vám líbil koncert v Kolíně?
Andrej: Bylo to pěkný. Škoda, že přišlo docela málo lidí. Kolik má Kolín obyvatel? Sto tisíc?

Asi třicet.
Andrej: Vážně? Tak to nebylo tak špatný.

Navštívili jste řadu zemí. Kde bylo nejlepší publikum? Kde se vám líbilo nejvíc?
Sergej: Je těžký vybrat jen jedno místo. Nemožný.
Anton: Líbil se mi koncert v polském Lublinu, ale to už je rok.
Andrej: Jo, ten byl asi nejlepší.
Anton: Ale v Praze se nám taky líbil.
Andrej: A v Drážďaněch byl skvělej. Na malým krásným místě ze dřeva...

BÝT SLAVNÍ, JASNĚ

Proběhlo na turné všechno, jak mělo, nebo jste museli řešit nějaké komplikace?
Anton: Tohle turné začalo docela zajímavě. Měli jsme jet vlakem z Kyjeva a už jsme věděli, že všechno vyjde a dostaneme se přes hranice do Evropy. Jenže jsem někde ztratil pas. Takže jsem musel rychle odjet do jinýho města, který bylo asi dvě hodiny cesty. Byla to honička. To je naše nejnovější historka.
Andrej: Zasraně pitomá historka.
Anton: Je to těžký pochopit, pokud žiješ v Evropě, nemusíte mít víza a všechny tyhle věci. Pro nás je to dřina, trvá měsíc, než ho dostaneme. A když se ztratí, znamená to konec celý naší show. Takže jsme byli ve stresu.
Sergej: A ještě máme příběh s klíčema. Ztratili jsme je na koncertě v Drážďanech.
Anton: Bydleli jsme tam v bytě u našeho kamaráda a někdo zapomněl klíče uvnitř a zabouchl dveře. Takže jsme byli všichni venku a klíče v bytě a nikdo neměl náhradní.
Andrej: Měli jsme tam všechny nástroje a vybavení. Bylo to ve třetím patře a Tony tam musel vlézt oknem. Byla to super nová pyramidová show Love’n’Joy. Divočejší verze Spidermana.
Andrej: Jsou na naší cestě určitý překážky, ale zvládáme je překonat.

Přejete si být slavní, nebo se chcete držet spíš na alternativní scéně?
Andrej: Chceme být slavný, jasně.
Sergej: Jo, proč ne. Ale není to náš největší sen.
Anton: Jsme rádi, že můžeme hrát hudbu, která se nám líbí.
Andrej: Když hraješ dobře, tak si tě někdo nakonec všimne. Takže se musíš nejdřív zaměřit na hudbu, ne na slávu.

Jsou skupiny nebo umělci, se kterými byste si rádi zahráli?
Andrej: Těch je hodně. Rolling Stones, Growels, King Gizzard the Lizard Wizard. To je australská skupina.
Sergej: Možná Pond, to by bylo super.
Andrej: Kapely jako Tame Impala.
Sergej: Můj velkej sen jsou Kasabian.
Andrej: Máme hromadu snů.
Sergej: Paul McCartney.
Andrej: Samozřejmě. A Ringo Starr a Jimmy Page.
Sergej: Robbie Williams… Beyonce a Rihanna.
Andrej: Jo!
Sergej: Jen si děláme srandu.
Andrej: Rihanna? U ní si srandu nedělám.
Sergej: To já vlastně taky ne.