Články / Reporty

Made In Valmez: Den druhý

Made In Valmez: Den druhý

Shaqualyck | Články / Reporty | 23.06.2013

Na zámeckém nádvoří panuje odpolední siesta. Slunce konečně polevilo v intenzitě, Valašský BON teče proudem. Lidé polehávají, sbírají síly v očekávání věcí příštích. BONy a klid.

Zkraje míříme objevit novou scénu Blues Jazz Clubu U Zvonu. Skrze stylový cafe bar nás absintově zelené světlo stahuje do podzemí. Hraje Hladolet. Frontman v cylindru vypadá jako Miroslav Krobot, záda mu od bicích kryje klon Lukáše Pavláska. Sympatický big beat s houslema, (akustickou!) basou, harmonikou a efektně podbarvenou kytarou. Takový ostřejší Fleret. Na prvním nádvoří se zatím chystají vzlétnout vyslanci rakouského Francis International Airport. Spousta kytar, spousta kláves. Kluci mají asi hodně rádi „postHotFussovské“ Killers. Nic proti ničemu, ale raději volíme návrat do Zvonu na Ty Syčáky. Z nezkrotného beatbox performera Petra Váši vidíme jen mihot jeho popelavé hřívy, je narváno. Prcháme tedy do M-Klubu, kde Please The Trees právě rozbalili svůj černý vigvam. Tamní zvukař si zřejmě vzal po včerejším fiasku volno, zastupuje ho mladistvá žena za pultem a kvalitativní progres je znát na první poslech, byť ideální to stále není. Stromečci přijeli jen ve třech, ale ničemu to nevadilo. Z jejich folkaření už nezbylo skoro nic, první půlka setu je absolutní garáž, ta druhá zhusta zavání psychedelií. A je to nahlas. NAHLAS! Ear Heart, Hell on Earth, nářez jako hrom. Sváčovi to občas uletí, Havelka je v transu, lascivně vrtí pánví, smýká sebou po podlaze a, jak je jeho dobrým zvykem, zavěšuje kytaru do prostoru. Kření se na sebe s basákem, bezhlavě napadá mikrák a ke slovu přijde i děsuplná domorodá maska. Že by nadužívání povzbuzovadel? Nemyslím, ale docela by mě zajímalo, kam tenhle vývoj povede.

V mezičase stíháme proletět Czech Press Photo. Výstavě dominují veřejné záchodky, zvířátka a pohřeb Václava Havla. Hm. Na druhém nádvoří si mezitím Bronislaw Duzy napůl v žertu stěžuje, že nepřišli lidi. No, nepřišli. Ale bere to sportovně a Jorgos Skolias dává k lepšímu na pozoun motiv z Mission: Impossible. Zpátky do Zvonu na Muchu. Superskupina z Brna přijela ve formě a s novou deskou Slovácká epopej. Moravské punk rock ze Štatlu. Chytlavé riffy a bicí na maděru. „Zbouchnul mě v nonstopu na hajzlu, nepojedu nikam, budu doma kojit.“ Není nad starou dobrou písničku o lásce. A Nikola Muchová vypadá jako mladší Petra Janů. Vážně! Izraelští multiinstrumentalisté Acollective dorazili v hojném počtu a kalhotách pastelových barev. Pověst je předchází, nicméně jejich řinčivá orchestrálnost postrádá hlavu i patu a na rozdíl od hopsajícího davu mě jaksi míjí. U Zvonu se schyluje k MDŽ, tři dámy vystupující během setu v proměnlivém počtu 1 až 3 střídají žánry i nástroje a poptávají zmizelého psa jedné z nich. Dášenčinu unavenou ségru nakonec potkáváme před schody u misky vody cestou na Princess Chelsea. Novozélandská čtveřice připomíná postavičky z filmů Tima Burtona. Má to myšlenku a precizně vystavěnou dynamiku. A jejich největší YouTube hit prý fakt není o ničem jiném než o kouření cigaret. Nemám důvod jim nevěřit, spíš začínám uvažovat, že bych nosil na krku triangl.

Stíháme pojíst z luxusního cateringu a spěcháme do eMka, kde už klasicky duní démonický Fantomas Papalescu. Jistota. Dikolsona bohužel z technických důvodů zrušili, tak jdeme zrelaxovat na ZVA 12-28 Band. Frontman neustále vyhazuje kolena do vzduchu. Vsedě. Nasazením i repertoárem připomínají Gogol Bordello, jenom hozené víc do blues, zato s fenomenálním houslistou. Slovenská Romanika zabíhá až někam do čardášových poloh, kontrabasista je skutečným pánem prstění a perkusistu dubluje na neobsazenou tonetovku nadšený poklepávač z publika. Taneční Turboweekend hned na úvod říkají, že přijeli z chladného severu a mají jen jeden „happy love song“. Disco bicí, basa à la Duran Duran. Rytmus by byl, ale dáme tři kousky a začíná to nudit, sorry, kluci. To polští Napszyklat jsou jiná liga. Dvě jabka, epileptická světla, flexa a červená kukla řady Pussy Riot. Mračna dýmu, přerývaný hip hop a hlukové ataky nezměrné intenzity. Jemné jak sbíječka, sakra! Jako by se mi do uší dobývala armáda z Mordoru. Tohle moc lidí nepobere. A taky že ne. Sklep se postupně vyprazdňuje. Ti, co zbyli, připomínají v mlžném oparu svéráznou zombie diskotéku. Strašná škoda, nejoriginálnější věc z celého fesťáku.

Blonďatá irská bludička Cathy Davey vyniká skřehotavou barvou hlasu i úspornou hrou na kytaru. Po polské smršti vítaný chillout, vyklidnění odcházíme na Fair Weather Friends. Milí chlapci, skotačivé klávesky. Ani ryba, ani rak, ani Klaxons, ani Foals. Krapet mi to splývá, ale své publikum si najdou. Únava už si však začíná vybírat svou daň, míjíme (za celou dobu jediného!) zoufalého opilce a naposledy máváme areálu. Bylo to krásné. Nashle za rok!

Info

Valašský špalíček
22. 6. 2013, Valašské Meziříčí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace