M-Klub: Víc akcí pro mladé

Na chodu M-klubu ve Valašském Meziříčí se podílí parta asi třiceti mladých lidí. Připravují program, jednají s kapelami, zajišťují produkci. Konec sezóny v klubu oslavují studentským festivalem Majáles. Jak tato spolupráce funguje, jsme se ptali vedoucího klubu Marka Baroše.

Jak k tomu došlo, že M-klub spolupracuje takovou měrou se studenty, že ti dokonce dělají dramaturgii?
Když byl M-klub v sedmdesátých letech otevřen, točila se kolem něj parta mladých lidí, tak jak tomu bylo u většiny podobných klubů v republice. Toto nadšení s novou dobou opadlo a kluby dnes jsou vesměs komerční a mainstreamové zařízení určené hlavně pro zábavu. Chtěl jsem se vrátit k původní myšlence, ve které klub je místem, kde se mládež může nejen bavit, ale i realizovat.

Takže sis řekl: „Bylo by dobré, kdyby v klubu víc pomáhali studenti, nebo nějací dobrovolníci, které by bavilo vést klub,“ a oni se najednou objevili?
Neobjevili se najednou, ale postupně. Na některých větších akcích, jako je třeba festival Špalíček nebo Majáles, jsme potřebovali brigádníky, kteří by uklízeli, nosili kapelám nástroje nebo stáli u vstupného. Samozřejmě se hlásili mladí studenti a mě napadlo dát jim víc důvěry než jen na sběr odpadků. Začali fotit akce, dělat rozhovory s umělci, píšou články, věší plakáty, no a na akcích i dál sbírají odpadky. Všechno to jsou skvělí lidi se spoustou nápadů a někdy strachu je realizovat. Stačí jim dát důvěru a pomoct s odpovědností.

Zorganizovat večer je spousta práce pro zkušeného profesionála, ne tak pro patnáctileté studenty.
Nejsou to jen patnáctiletí studenti, to je spíš spodní hranice. V klubu je věkový průměr kolem devatenácti let, pokud nepočítám sebe, protože to bych průměr dost pokazil. Zorganizovat malou jednodenní akci je opravdu složitý proces, přesto třeba v červnu sami zorganizovali dvoudenní benefiční festival. Měl jsem pořád nutkání jim do organizace mluvit, ale většinou jsem se udržel a jen sledoval průběh. Mimochodem, ten festival se jmenoval „S chutí pomáhat“ a byl to parádní víkend.

Takový úkaz na klubové scéně je asi u nás fenomén? Organizují studenti všechny akce v M-klubu?
Myslím, že pár studentských nebo nezávislých klubů je, ale asi nic tak velkého a s takovým zázemím, jako má M-klub. Je fakt, že máme čím dál lepší jméno. Kapely k nám jezdí hrát rády, protože máme jeden z nejlepších zvuků, a to si pak takový koncert užije nejen posluchač, ale i hudebníci. A jestli studenti organizují všechny hudební akce? Právě jeden ze studentů, dvacetiletý Matěj Bezděk, mi začal pomáhat jako hudební dramaturg a produkční a jde mu to velice dobře, doufám, že pozici časem přebere.

Majáles organizují taky studenti?
Stejně jako na loňském i na letošním se větší měrou podílejí studenti. Letošní ročník bude dokonce dvoudenní (5. a 6. května), proběhne na čtyřech stagích a ze známějších kapel zahrají Mucha, The Paranoid, Lvcas, Vozovna Dukla a mnoho dalších skupin a DJ´s. Mimo známé interprety bude divadlo, Open Mic a studenti SPŠS tu budou mít stánek s Fair Trade kávou a výrobky.

Dělají studenti všechno sami od sebe, nebo je musíš popostrkovat?
Když jsem jim oznámil, že chci, aby hudební dramaturgii dělali především oni sami, cítil jsem, že se trochu zalekli. Přece jen, jde o spoustu nových věcí, o kterých nemají ani páru a které se musí naučit. Od emailové komunikace přes handlování o výši honoráře, zajištění zvuku, světel, ubytování a podepsání smluv. Je toho hodně, ale vím, že tahle praxe jim do budoucna něco přinese. Někteří chtějí mít svoje kluby nebo chtějí pracovat v branži a další třeba v kultuře ani dělat nebudou, ale co se tady naučí, jim už nikdo nevezme.

To je pravda. Na druhou stranu tyhle tendence na maloměstech bývají výrazem bezradnosti dramaturgů a produkčních tamních kulturáků. Jestli jde hudba rychle kupředu a kulturtrégři, kterým málokdy bývá méně než třicet, nejsou s to sledovat nebo nerozumí aktuálním trendům hlavně elektronické scény nebo je to leností, nevím...
Elektronická scéna patří mezi mé oblíbené a snažím se ji do klubu dávat, i když vím, že bude menší návštěvnost. Ono pro dramaturga je těžké, když pozve výbornou kapelu nebo kapely, poskládá hezký večer a přijde pět lidí. Taková je bohužel situace na maloměstě, a i když Valašské Meziříčí patří dlouhodobě mezi kulturní bašty regionu, nové věci se prosazují těžko a pomalu. Na druhou stranu prvořadým úkolem kulturního zařízení je šířit podvědomí o různých žánrech a zveme do klubu i méně známé nebo začínající kapely. Samozřejmě, že se to potom snažíme vyrovnávat zavedenými jmény, na které reaguje širší publikum.

Když se dívám na M-klub, proti tendenci zapojovat mladé stojí i ta oslovovat kapely a publikum pokročilejšího věku, sázka na matadory tuzemské scény, což se projevuje hlavně na Špalíčku. Možná nebudeš souhlasit, ale mám za to, že dříve byl program progresivnější, vozil jména, která měla třeba i mezinárodní úspěch, viz The Frames, i když je mi jasné, že tohle se povede jednou za čas…
Valašský Špalíček, který letos slaví třicáté čtvrté výročí, se pro určitou část lidí zastavil na místě a zve uskupení, které tu hrávaly v osmdesátých letech. Nějakou dobu se snažil změnit svou tvář a momentálně se ustálil na retro festivalu, který je široko daleko svým konceptem ojedinělý. Program Špalíčku je tedy pro starší kategorii posluchačů, až na výjimky. Studenti se na něm dramaturgicky nepodílí, ten má pod svými křídly ostřílený dramaturg a velký znalec té doby Karel Prokeš.

Jak vidíš historii M-klubu, potažmo místní kultury v průběhu času?
Dějiny M-klubu vnímám jako živý organizmus, který je v neustálém procesu růstu, občasného vegetování a následného plození. Samotné začátky nemůžu posuzovat a všechno, co se dělo za komárů, znám jen z doslechu, nicméně jsem rád, že se dnes kapely nemusí lustrovat. Zatím jsem jen jednou psal vyjádření coby dramaturg, a to po koncertu Řezníka, protože Městská policie vnímala tento koncert jako podkopávání jejich programu prevence kriminality. Po tomto vyjádření pochopili, že je potřeba znát podstatu tvorby umělce a nedělat závěry z útržků jeho videí. Dříve jsem myslel, že kultura obecně, nejenom ve ValMezu, je ovlivňována dobou, dnes mám pocit, že je to o lidech, kteří kulturu (nebo i umění) tvoří a na danou dobu pouze reagují dle svého charakteru a přesvědčení.

Na co se u vás chodí nejvíce? Je znát odchov Špalíčkem a tíhnutí k alternativní scéně?
Alternativní scéna tu má znatelné kořeny, ale nejvíc ukázněným publikem, které není líné vstát od Facebooku, je tvrdší scéna, metal a punk.

Nakolik k vám jezdí přespolní?
Na koncerty k nám jezdí i lidi ze Slovenska, ale je to otázka jména kapely. U neznámých nebo méně známých jmen sázím na zdejší publikum, u Glena Hansarda jsem teď zařizoval místo pro paní na vozíku, která přijede až z Harrachova.

Jezdíte coby dramaturg i do jiných klubů, měst nebo na festivaly?
Protože dělám i produkčního, během sezóny se z klubu o víkendech neutrhnu, kromě hudby dělám i experimentální divadla a ty se naštěstí ve větších městech odehrávají i v týdnu, kdy mám volněji. Festivaly samozřejmě objíždím, líbí se mi atmosféra na Colours of Ostrava, taky jezdím na malé, takřka rodinné festivaly, které dělají lidi z branže, jako jsou Meziplotky, které pořádá Beata Bocek v Českém Těšíně, nebo mám rád Festiválek bez bojů a válek v Boskovicích.

Kapely z regionu, nová slibná jména, na které je dobré upozornit?
Valašskomeziříčská indie kapela Fred Madison měla skvěle našlápnuto, udělali velký dojem i na Milana Caise z Tata Bojs, když jim tady před dvěma lety předskakovali. Bohužel se rozpadla, frontman Miroslav Šulák se přestěhoval do Brna, ale podle posledních zpráv skupina znovu povstává z popela. Nesmím zapomenout na Secret of Separation, metalcorovou partu, jejíž členové mimo jiné pomáhají kolem klubu, tihle kluci stoupají pomalu, ale jistě vzhůru. Potom tady máme The Dust, kvalitní rockovou kapelu, taky písničkář Ptakustik se začíná dostávat do širšího povědomí, vlastně je až s podivem, kolik je ve Valmezu dobrých kapel a muzikantů.

Co plánujete do budoucna?
Víc akcí pro mladé, zavedli jsme alternativní divadelní scénu, chceme víc elektroniky a pracujeme na květnovém Majáles.

Jak bude vypadat program? Asi nic na klíč, jak bývávalo zvykem i ve větších městech?
Pro širší publikum občas musíme zvát mainstreamové kapely, které i u nás staví program tak trochu na klíč. Zbytek programu bude i nadále dramaturgické dobrodružství, kdy při pozvání neznámých nebo začínajících kapel budeme stát s obavami u dveří a počítat návštěvníky, jestli jich bude alespoň tolik, aby se kapele dobře hrálo...