Články / Recenze

Máš oči jako Rimbaud, zpívají Dum Dum Girls

Máš oči jako Rimbaud, zpívají Dum Dum Girls

Jakub Hudák | Články / Recenze | 11.03.2014

Dum Dum Girls jsem si poprvé všiml na jedné kompilaci, kde byly společně s Crocodiles, Graffiti Island a PENS. Měly výrazně punkovější zvuk než na Too True, ale už tehdy se dalo vysledovat, že kapelu potáhne hlavně zpěv a temnější (leč popová) estetika. Album je prodchnuté odkazy na prokleté básníky a hudbu konce 80. a počátku 90. let, od post-punku až po tisíckrát slyšené rádiovky. Možná taky proto lítá zpěv někde mezi Debbie Harry a Patti Smith.

Too True otevírá skladba Cult of Love a hned prozrazuje, o čem deska bude a kde budou její slabiny. Bicí zní jako něco, na co by se mělo poskakovat, ale protahované vzdechy v pozadí to nedovolují – mají nás připravit na lehce letargický zpěv se spoustou ozvěn, navzdory němuž je Cult of Love pořád tak trochu disco. Zhruba v polovině přichází zlom v podobě garážových kytar, aby se pak všechno vrátilo zpátky. Nedostatek nápaditosti vadí. Další písně tomuhle modelu přihrávají, Evil Blooms navozuje romantickou představu krásně smutných holek a zbytek alba má za úkol lehce trýznivou poetiku doplňovat. Otázka je, jestli to nedělají příliš laciným způsobem.

„Máš oči jako Rimbaud.“ Tohle mi říct nějaká holka v šestnácti, tak se zblázním, a proto podezřívám píseň Rimbaud Eyes, že sází na sílu básníkova jména. Název skladby je navíc i refrénem, což je na Too True obvyklé. Aspoň je to výrazná skladba, připomínající Echo & the Bunnymen, a skutečně výrazných věcí je na desce jen několik (Too True to Be Good). Vzrušující začátek, dva rychle si odpovídající hlasy a působivý kytarový riff a nakonec zase všechno stojí na refrénu. Jenže ten to sám neutáhne.

Osvěžující změna přichází až s Lost Boys and Girls Club. Podklady zní, jako by je měly od The Soft Moon, nad tím povlává nepatrně zkreslených pentatonik a zespodu to drží nápadná basa, zpěv není všechno. Odvrácená strana populární hudby jako by Dum Dum Girls nakukala, že nejdůležitější je, aby si měli fanoušci co zpívat cestou domů – v Lost Boys and Girls Club se tenhle přístup naštěstí nedostává ke slovu.

Závěrečná skladba slouží k uklidnění vyčerpaného posluchače, což se zdá na první poslech jako tah příliš strategický na to, aby mohl být upřímný, ovšem Trouble Is My Name je další z mála klenotů alba. Proměnlivé aranžmá dostávají až hiphopový nádech a i přes celkovou rozvláčnost se neustále něco děje. Navíc, „July is my name, is it your name too?“ je překvapivě mnohem silnější kus textu než cokoliv s Rimbaudem.

Info

Dum Dum Girls - Too True (Sub Pop, 2014)
http://wearedumdumgirls.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace