Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 27.10.2014
Roxy slaví narozeniny. Roxy je posh podnik, dneska plnej hipstrů. Možná tu jsou i jindy, to nevim. Já jsem taky hipstr, mám na sobě holinky a kloubouk, můj kolega z Indie prohlásil: „You better wear that on a horse.“
Na minutu přesně dojdu do NoDu a zdravím Manon meurt, vypadaj, že si mě nepamatujou, těžkej život. A hned Kalle. Nebudu to rozmazávat, jsem spokojená, celej večer. I když je mi v těch holinkách s chlupama vevnitř vedro a šokuje týpek za mnou, co si během setu Manon meurt zpívá texty. Takže už jsou slavný, je to hotovka. Jak by řekl Jack White: „Once they sing the lyrics, it is folk.“
Kecáme s kámošem u baru a kujeme pikle, plán je následující: až půjde bubeník MM kolem, kámoš mu (nenápadně, jakbysmet) podrazí nohy, týpek padne a seznámení je hotový. Dřív, než se povede akci provést, přichází jinej chlápek. Má klobouk, jako já, kámoš ho zná. Týpek se jmenuje Jakub a organizuje Kavárny naživo, dneska s tím byl v Sama doma, což není nejatraktivnější reklama, ale budiž. „Řekni Tereze něco o kavárnách, ona ti to pošle do Full Moonu.“ – „Fákt jo?“ (teď přichází můj moment slávy, všimli jste si?) – „Tak mi řekni, co to jsou Kavárny naživo, máte nějakej facebook?“ – „Náš facebook je kavarnypecivo, protože nám to kavárny naživo nechtělo vzít, jakože kavarny nazivo, chápeš, systém tam viděl nazi a smůla.“
WWW mě fakt nebavěj, to je prvoplánový, po dvou minutách jdu domů, cestou míjím Vegyho z Wild Tides na schodech a chvíli váhám, mám mu říct o rozhovor k tý jejich nový desce? Ještě by si mohl myslet, že jsem ňáká pošahaná fanynka a Kuba si to určitě zpromuje sám, beru metro.
Na dobrou noc cituji Amose Oze: „Počítal to mezi své staromládenecké zvyky, stejně jako to, že ztrácel víčka od sklenice se zavařeninou, že si zastřihl chlupy v jedné nosní dírce a zapomněl na druhou, cestou na záchod si spěšně rozepínal kalhoty už na chodbě, na záchodě se netrefil do mísy a ještě během močení splachoval, aby zvukem tekoucí vody povzbudil ochablý měchýř: snažil se skončit zároveň se splachovačem, a tak to byl vždy závod mezi vodou z jeho těla a tou, která splachovala mísu.“
foto © Honza Kolář
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.