Články / Recenze

Miles Kane na cestě za svým zvukem

Miles Kane na cestě za svým zvukem

Nikola Polzerová | Články / Recenze | 27.12.2018

OHODNOŤTE DESKU

Coup de Grace je francouzský termín označující ránu z milosti a taky zakončovací chvat ve wrestlingu. Miles Kane si jej vybral, aby tak nazval své nové album. A to je hodno vítězného gesta jen stěží.

Uběhlo pět let od doby, kdy britský muzikant vydal druhou sólovku Don’t Forget Who You Are. Původně se chystal začít okamžitě pracovat na další, ale do cesty se mu postavial nabídka kamaráda Alexe Turnera nahrát nové písničky pro skupinu The Last Shadow Puppets. Svoje vlastní skladby proto schoval do šuplíku a když se k nim po čtyřech letech vrátil, už jej zdaleka tolik nebavily. Nové nápady začaly přicházet až po setkání s Jamiem T, který mu pomohl složit většinu písní na novinku. Ruku k dílo přiložili taky Zach Dawes a Tyler Parkford z Mini Mansions nebo americká zpěvačka Lana Del Rey, která se podílela na písni Loaded, první vlaštovce Coup de Grace.

Tématem většiny skladeb, včetně zmíněného singlu, je rozchod. Rozkol mezi dvěma milenci je od pradávna vděčným zdrojem inspirace a zde je využit do sytosti, fráze „já tě miluji, ty mě opouštíš“ protkávají celou desku. Ta tam je naivně působící radost inspirovaná zlatou érou přelomu padesátých a šedesátých let, která byla na předchozích albech nepřeslechnutelná, písně jsou nasáklé punkovým feelingem, zrcadlícím se především v útočném rázu alba a vokálnímu podání. Přesun z nasládlého na trpké můžeme dávat za vinu z části Jamiemu T a z části Milesovu zlomenému srdci. Původní kouzlo, postavené na eleganci a nápaditosti, se vytratilo a i Milesova sólová kytara, která vládne celému zvuku, zní jaksi nasupeně.

Album se hodí, když si chceme postesknout nad zpackaným vztahem (Killing the Joke), vztekle rozbít vše, co nám přijde pod ruku (Wrong Side of Life) či si vzdorovitě vykračovat jako páv (Cry on my Guitar). Problém je v tom, že místo hledání vlastního stylu se Miles pořád schovává za svými vzory z minulého století, jen se odvrátil od laskavých dívek z The Shirelles a The Ronettes směrem ke glam rocku Marca Bolana a punku Sida Viciouse. Snahu napodobit zvuk hvězd mohl uplatnit v revivalové skupině Dr. Pepper’s Jaded Hearts Club Band, vzdávající hold The Beatles, kterou v roce 2017 založil společně s Mattem Bellamym z Muse či Ilanem Rubinem z Nine Inch Nails. Na vlastní desku to ale nestačí.

Přestože Miles zvolil název alba podle charakteristického chvatu svého oblíbeného wrestlera Finna Bálora (zahrál si v jeho videoklipu Cry on my Guitar), prvotní význam termínu, na který přišel až později, je příhodnější. Pokud jeho písně nepřidají na originalitě, může se stát, že jeho nablýskaná značka na indie scéně upadne v zapomnění a bude hodna jen té rány z milosti.

Info

Miles Kane – Coup de Grace (Virgin EMI, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace