Články / Reporty

Mount Kimbie: Bez hlasu, ale s novou energií

Mount Kimbie: Bez hlasu, ale s novou energií

Jakub Béreš | Články / Reporty | 17.11.2017

Kai Campos a Dominic Marker aka Mount Kimbie Českou republiku ze svých tour nikdy nevynechávají. Poprvé tu byli v roce 2013 v roli předskokanů The xx a poté ještě třikrát sólově v pražské MeetFactory. A jak sami říkali, až budou mít zase cestu kolem svého oblíbeného města, zastaví se znovu. Což je dobře, protože prozatím pokaždé přivezli úplně jinou show. Během svého prvního vystoupení ještě nehybně stáli za pultem, zatímco tentokrát se obratně točili za nástroji ještě s dvěma dalšími muzikanty. Jedním z nich byla i Andreai Balancy, která připravuje svojí sólovku a jejíž hlas uslyšíte na aktuální nahrávce Mount Kimbie nazvané Love What Survives, ve skladbě You Look Certain.

Ty, kterým vadí proměna Mount Kimbie z progresivních klubových producentů na živou rockovější kapelu, musel potěšit předskokan, post-klubový písničkář Jam City. Jeho dvacet minut uteklo rychleji, než mělo, když se jeho set ubíral svižným a tanečním tempem. Bohužel si jeho podivné neučesané beaty nesedly s ozvučením sálu, a tak koncert místy působil amatérsky. Jam City je přitom zkušený producent se třemi deskami na kontě, k němuž se jako ke zdroji inspirace hlásí i Kelela. Škoda, že jeho hity z poslední desky Trouble provázely takové obtíže, které nezachránila ani hra na kytaru ani živý zpěv, ten drhnul podobně jako trapové beaty v bangeru City Hummingbird.

Zpěv byl povětšinu koncertu kamenem úrazu i pro Mount Kimbie, když písním chyběly silné hlasy udávající charakter nahrávek. Balancy sice zachraňovala kolegům nejeden vysoký refrén, ale ti se raději nechali přehlušit rozjetým hudebním podkladem, který byl oproti studiovým verzím nadupanější. Nejsilnější momenty tak přišly v akustických částech večera, kdy do sebe, spolu s oslepujícími světly, zapadly jednotlivé nástroje.

Set neuhnul ze svého entuziasmu ani v pomalejších písních jako Marlyn nebo Home Recording, původní postdubstepové tracky se mísily s těmi novými popovými i rockovými, jako by byly všechny z jedné nahrávky. Ucelenost celého vystoupení dala jasně najevo, že Mount Kimbie už nejsou tím někdejším duem, ale že se z nich stala čtyřčlenná kapela. Té sice živě chybí výrazné hlasy King Krula a Jamese Blakea, přesto dokáží strhnout dav.

Info

Mount Kimbie (uk) + Jam City (uk)
14. 11. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace