Libor Staněk | Články / Recenze | 23.12.2018
Pavel Kolmačka (1962) patří bezesporu mezi nejvýznamnější autory své generace. Jeho první sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994) a Viděl jsi, že jsi (1998) se nesly v „reynkovském duchu“, tedy ve spirituálně stylizované lyrice s příklonem ke všednímu záznamu skutečnosti. Ne nadarmo ho literární kritik Jiří Trávníček v tomto raném období označil za metafyzického venkovana. V další sbírce Moře (2005) Kolmačka vsadil na intimnější a civilnější polohu básnictví, ve kterém vyčnívalo především téma rodičovství. Určitý zlom přinesla sbírka Wittgenstein bije žáka (2014), v níž se poprvé v meditacích nad přírodou, lidským životem či společností objevuje přídech kritičnosti a ironie. I letošní Kolmačkova sbírka Život lidí, zvířat, rostlin, včel pokračuje v linii vycházející z civilně přírodní lyriky, kterou autor prokládá společenskokritickým podtónem. Nezříká se ale ani osobního pozadí svých textů.
V Kolmačkově básnickém světě není příroda zprvu vnímaná ve své neměnné či posvátně podobě, ale je postavena do konfrontace s lidskou činností: „Betonové plochy nepřipouštěly/ prorůstání rostlin.“ Toto napětí se projevuje i ve změně Kolmačkova stylu. Kde dříve mířil k idylické stylizaci produkující statické pohledy, tam se nyní zorný úhel pohledu stává dynamičtějším, a to jak vertikálně: „Níž a níž/ se spouštěla volavka/ nad zatopenou strží,“ tak i horizontálně: „Nezadržitelný zajíc/ uháněl polní plání/ k lesnímu útočišti.“ Dynamika popisu vystupuje na povrch i při pouhém pozorování samostatných subjektů/objektů, v tomto případě včely, jejíž pohyb ke květům je zachycen v dychtivém tempu: „Času se nedostávalo,/ život byl krátký./ Květy čekaly rozevřené.“
Verše sbírky zkrátka pulzují energií. V mnoha básních jako by neustále něco bujilo a rašilo, směřovalo někam dál: „Motýlí samečci/ zářili ve slunci/ bělostní, modří, žlutí./ Vyhlíželi nevěsty/ v místech denní pastvy.“ Kumulující se pohyb života je přitom nezachytitelný, pořád zrychluje a čas chvátá a nezvolňuje. Kolmačka se skrze tuto dynamiku často dobírá až k poetickému splývání odlišných jevů, dochází k pestrému prostupování přírodních věcí s těmi umělými či technickými. Jako by v literárním prostoru vše prostupovalo vším: „Sluneční vichr udeřil,/ elektronické sítě zakolísaly.“ Zmiňování těchto předmětů jde ruku v ruce s technickým pokrokem lidstva, který je v knize nastíněn spíše v negativních konotacích. Autor nám ho předkládá v dystopicky nedůvěřivých, až karikaturně bizarních vizích: „Studie o vědeckých studiích/ odhalila bezostyšné lži/ ve zprávách z výzkumu rakoviny./ Pokusy na živých byly odsouzeny,/ metodologie ale/ došla uznání.“
Jako protiváha řečenému působí oddíl sbírky Nad kráterem, v němž se Kolmačkova poezie zdůvěrňuje. Je tematicky ztišená, trpělivě vypozorovaná a skrze hmatatelné a prožité věci hledá soulad s vyšším principem: „Za olšemi, oddělen od neklidu,/ do sebe pohroužený kráter,/ zatopený vyvěráním spodní vody,/ (…)/ „dřímá za olšemi, žije své tiché dějiny.“ Najednou má autor na všechno více času, což se projevuje i v nevzrušeném líčení přírody: „Houkání sýčka./ Voda chladně sevře, povolí a hýčká,/ nadnáší naše těla.“
Kolmačka ve sbírce Život lidí, zvířat, rostlin, včel dokáže promlouvat odlišnými básnickými hlasy, které nakonec splývají v jeden. V prvních částech svým živelným viděním nastavuje ironické zrcadlo pomíjivé, uchvátané a přetechnizované době, ale nevyhýbá se ani oslavě života v jeho divokém rozpuku, kdy svět lidí komunikuje v propojeném dialogu se světem zvířat, rostlin i včel. V závěrečných oddílech pak proti této dynamizaci řeči staví poezii pomalosti a jednoty, aby ji nakonec opět narušil. A právě v této nezřetelné hranici básnického pnutí mezi neklidem a klidem spočívá kouzlo Kolmačkovy nové sbírky.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.