gaga | Články / Reporty | 12.12.2017
Novozélandští Die! Die! Die! nejsou v České republice neznámým jménem. Poprvé do zdejších vod zabrousili v roce 2013, kdy vystoupili na festivalu Creepy Teepee, od té doby zajíždí téměř pravidelně. A v Kabinetu Múz to vypadalo, že se jim tu opravdu líbí.
Předkapelou jim byla brněnská formace Ette Enaka, která v roce 2017 vyhrála soutěž 1band2play a jejich nová deska vyjde co nevidět. Koncert se skládal převážně ze songů z posledního EP Back to Square One. Kapela hrála zjevně srdcem i duší vloženými do každého riffu a úderu, ale jejich roztančené postpunkové melodie se míjely odezvou. Publikum přijímalo set vlažně a naléhavost, která z tria proudila, nakazila sotva ty těsně u pódia. To se změnilo ve chvíli, kdy zahráli dravější verzi songu Oh, Shit, Baby, která je původně z repertoáru formace De Mood, předešlé kapely kytaristy a zpěváka Aleše.
Pak přišel čas Die! Die! Die! a atmosférickou melodičnost Ette Enaka vystřídal hluk, chaos a bordel. Die! Die! Die! se povedlo zahrát průřez celou tvorbou a všemi rekordně rychle natočenými alby od Promise! Promise! až po poslední Charm. Offensive. Škoda, že nepředvedli víc melodičtějších kusů z desek Form, Harmony a S W I M, ale to je otázka osobních priorit, takhle šlo o jeden z nejhlučnějších a nejenergičtějších živáků, jaké jsem kdy viděla.
fotogalerie z koncertu tady
Na pódium přišli, jako by tam ani nepatřili, ve chvíli, kdy většina lidí byla ještě na baru. Koncert odpálili peckami People Talk a Blinding z alba Promise! Promise! a pak už nebylo úniku. Smršť, která se valila z repráků, byla chvílemi až nezdravá a prodlévat u beden se nedalo, stejně jako odejít. Narozdíl od zpěváka Andrewa Wilsona, který strávil na pódiu pouze dobu bezpodmínečně nutnou a pohyboval se pod ním, basák a bubeník setrvávající na svých místech představovali zdánlivou jistotu v rozbouřeném moři punk-noisového chaosu. Set bez varování ukončil song Ashtray! Ashtray!, ten, který ničí hlasivky a vyhazuje s pískajícíma ušima na dlažbu před klub. Cestu domů z chaosu si musel najít každý sám.
Die! Die! Die! (nz) + Ette Enaka
6. 12. 2017 Kabinet Múz, Brno
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.