redakce | Články / Profily | 23.06.2014
Když píšete články o kapelách, chtě nechtě se sem tam otřete o přídavný jména jako „kultovní“ nebo „legendární“. A samozřejmě, nezačínal bych touhle větou, kdyby se to netýkalo i Perkele.
Co dělá legendární kapelu legendární? To, jak dlouho nepřetržitě funguje? To, že minimálně jednu její desku najdete v přehrávači každýho fanouška danýho žánru? Poselství, který prostřednictvím svejch songů předává? Fakt, že když promotér informuje o jejím vystoupení, padaj slova jako „exkluzivita“, a pokud náhodou vystoupení zruší, v řadách fanoušků se vzedme vlna emocí a napříč internetovejma diskuzema započne hledání viníka přirovnatelný k honu na čarodějnice? Malinko jedno, malinko druhý...
Pokud patříš mezi oddaný fans a kolem krku sis omotal/a žlutomodrou šálu hned, jak se Perkele objevili mezi prvníma zveřejněnejma kapelama Mighty Sounds 2014, asi pro tebe nemá moc smysl číst dál, protože víš o týhle švédský trojci všechno podstatný. O to víc by měli zpozornět ti, jimž jméno Perkele nic neříká, případně ani moc neholdujou Oi!, protože když se poblíž děje něco velkýho a člověk, má-li alespoň trochu možnost, by měl bejt u toho, už jaksi ze studijních důvodů. Jsme přece inteligentní madý lidi s očima a myslí dokořán, že? A v tomhle případě se něco velkýho dít fakt bude.
Kapela Perkele se dala dohromady v roce 93 jako čtyřčlenná punková sypačka s jasně čitelnym vlivem severskýho folku. Ač Švédové, název si půjčili z finštiny, ve který označuje jakousi mytologickou postavu a ve slangu se pak jedná o nadávku volně přeložitelnou jako „do pekla“ nebo „do prdele“. Postupem času, jak se sestava obměňovala, přibejvalo vlivu klasickýho Oi!, což se odrazilo i na image kapely. Z bandy mladejch punkáčů tu rázem máme tři skynhýty jako ze škatulky. U sestavy bych se na chvíli zastavil. Už od pohledu je totiž jasný, že na rozdíl od mnoha „apolitickejch“ skinheadskejch spolků to tahle parta s jasnym vymezením vůči rasismu a xenofobii myslí opravdu vážně a že pro náckování u nich není místo. (Modří už vědí, ostatní použijou Google). Témata songů jsou nicméně daný žánrem. Kdo se rád odreaguje u vyřvávaček na téma pivo, holky a fotbal, může v podstatě sáhnout po libovolný desce.
Perkele se nestali miláčkama davu přes noc. Za zlom lze považovat rok 2001 a vydání alba Voice of Anger u labelu Bronco Bullfrog Records. Deska jim otevřela dveře do Evropy a dál už zafungovalo jejich přirozený charisma. Težko to popsat, ale vyzařujou z nich jistý sympatie, což je u plešatý kapely co říct, a kdo ví, jestli to lze brát jako kompliment. Nicméně tenhle fakt v kombinaci se zvukem s jasnym vlivem 60./70. rock’n‘rollu zafungoval na jedničku a z kapely do tý doby víceméně lokální se stalo celoevropsky respektovaný jméno. A seznam koncertů se začal rychle plnit. Kdekoliv se objevili na pódiu, narvaný hlediště je doprovázely v refrénech, nad hlavama držíce šály ve švédskejch národních barvách s nápisem Perkele. Nějakou jejich desku maj doma snad všechny street kids na světě, Anglií počínaje a Indonésií konče. A co víc, našli si cestu i do přehrávačů těch, kterejm jinak Oi!, potažmo celej kult holejch hlav, vůbec nic neříká. To je v rámci žánru dost velkej unikát, kterej se v takovym rozsahu zatím nepodařilo zopakovat snad žádný jiný kapele.
text © Štěpán Kouba
Mighty Sounds 2014
11.–13. července 2014
letiště Čápův dvůr, Tábor
www.mightysounds.cz
Text vyšel v Mighty Freezinu.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.