Písně/z/měsíce #10

„Nepsal jste mi nedávno, pane hrabě, že stroje jsou přímo výtvory Měsíce?“
„Špatně jste mi rozuměl! Měsíc pouze otěhotnil mozek lidí ideami svého jedovatého dechu. A stroje jsou viditelným následkem. Slunce zasilo smrtelníkům do duše přání stát se bohatšími na radost a potom také na kletbu: v potu tváře tvořit pomíjející díla a rozbíjet je. Avšak Měsíc – tajný pramen pozemských tvarů – jim je zakalil v zrcadle klamu, takže se zapletli do mylných imaginací a zařadili do vnějších forem – do hmatatelnosti – to, co měli vidět jen vnitřně. Tak se stroje staly viditelnými titánskými těly, vzniklými z mozků zrůdných tvorů.“

Toliko Gustav Meyrink o měsíci v povídce Čtyři lunární bratři. A nyní zpět k hudebním počinům otěhotnělým Měsícem.

Phantogram – Howlin at the Moon (Voices, Republic, 2014)
Slušná elektro hypnotická nálada a dámský vokál aneb jak ukázat kolik hudebníků už kapela nepotřebuje. Duo klávesy - kytara a hromada samplů využívá tyto nástroje daleko lépe než třeba Eva a Vašek. Ale šlape jim to.

Lila Foy – Honeymoon (Mirrors in the Sky, Sub Pop, 2014)
Měsíční downtempo a po Lana Del Rey další teskný song o líbánkách. Věnečky tu odplouvají po řece času a po rukách roztoužených milenců stékají proužky krve jako memento všech naplněných i nenaplněných snů a tužeb. Ráno pak visí před domem bílé prostěradlo se znamením krve.

Death Grips – Full Moon /Death Classic/ (Death Grips EP, Self-Released, 2011)
A teď z trochu jiného soudku. Klasický fakof sound, fakof beat i fakof flow. Měli jste někdy nějakou představu o tom, jak má znít hudba? A stavěli jste někdy hrad z písku? Pánové Burnett, Hill a Morin vám obojí přišli rozdupat na cucky a ještě se tam vykálet, napíchat do toho vlaječky a tvrdit, že toto je vzletné Novohradí či Nové Zámky, droždí kynoucí do nových forem před rozpálenými troubami europizzerií.

Moby – Blue Moon (Destroyed, Little Idiot, 2011)
Modrý měsíc osvítil Franka Sinatru, Elvise Presleyho, Becka a nakonec i talentovaného producenta a vegeteriána Mobyho. Daftpunkovský vokodér a řemeslně zvládnutá elektroinstalace proudí celým domem až do nejvyšších pater top-manažerů. Neurazí, ale ani nenadchne.

CocoRosie – The Moon Asked the Crowd (Gray Oceans, Sub Pop, 2010)
Sestry Casadyovy ve formě ještě cele neiritující. K infantilitě dozralý sound a přerývavé žvatlání obskurních příběhů. Pokřivená optika odrážející vnitřní obrazy navenek se tříštící v tisících variacích jednoho a toho samého.

Efterklang – Full Moon (Magic Chairs, 4AD, 2010)
Podmanivá atmosféra, rozprostřený vokál a živé nástroje v sympatických aranžích. Není před nimi úniku! Slyšíte je volat?