Články / Rozhovory

Pokud nebude nějaký mordor... (MišMaš)

Pokud nebude nějaký mordor... (MišMaš)

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 13.06.2016

Namalujme si: Mišmaš párty probíhá na statku Ústsko nad obcí Bojkovice, z něhož je krásný výhled na okolí, zámek Nový Světlov a podhůří Bílých Karpat. I po třiadvaceti letech se stále jedná o DIY akci bez sponzorů, vyhazovačů a oplocení. Koncerty probíhají v maštali a na louce ve stanu, taneční stage vedle ruin staré stodoly, poblíž vinný sklípek a jako bar slouží upravený hospodářský dům. A kdo tam byl, ten ví, že je to ještě lepší než z papíru. Pár podrobností jsme probrali s jedním z pořadatelů, s Broňkem Slezákem.

Proč děláte MišMaš?
Festival pořádáme, protože nás to prostě hodně baví. Vznikl před mnoha lety jako oslava narozenin a postupně se z toho pro nás stal hlavní bod v roce, kdy máme možnost potkat se všemi známými, kamarády, posedět u ohně, pokecat. Celé by to ovšem tak dlouho nevydrželo bez jednoho zásadního prvku, a tím je místo, kde MišMaš děláme - statek Ústsko. Statek má více než stoletou tradici, byl navrácen v restituci jako totální ruina a má pro nás velmi silné kouzlo. Statek na kopec nad obcí - na jedné straně výhled na místní zámek na protějším kopci, na druhé straně lesy a magické západy slunce. Z Ústska se postupně svépomocí stala udržovaná ruina, které bychom rádi aspoň v letní sezóně vdechli život.

Takže parta, která festival pořádá, není místní, sjíždí se tam jednou ročně, představuju si to správně?
Nene, u nás je to tak, že téměř všichni pochází z Bojkovic nebo nejbližšího okolí, jen jsme se v životě někteří trochu rozprchli po České republice (případně na pár let do zahraničí). Nicméně všichni to vnímáme jako svůj domov a neustále se vracíme. Máme tu rodiny, přátele. Je fakt, že oba hlavní dramaturgové žijí v Praze a Brně, ale to vnímám jako výhodu. Navíc v dnešní době je svět jedna velká vesnice, pokud chci, můžu mluvit častěji s člověkem, co žije na druhé straně zeměkoule než se sousedem.

Na které méně známé kapely se návštěvníci můžou těšit?
Letos je festival vyvážený v tom ohledu, že máme ostřílená festivalová jména, ale zároveň i účinkující, kteří se na festivalech moc nevyskytují. S Gurun Gurun dorazí japonský zvukový experimentátor Asuna, v pátek v noci se u nás představí jihlavský dark ambientní Tábor radosti. Jsme přesvědčení, že to je princip festivalu, rozšiřovat obzory za hranice, ke kterým se běžný posluchač ani nepřiblíží. Obzvlášť zajímavá bude letos i naše elektronická scéna, o kterou se starají kamarádi z Bassta fidli. Ta se letos zaměří na prolínání elektronické taneční hudby a hudby tradiční a představí mimo jiné dva zástupce jihoamerické scény, kolumbijskou djku Pachamamu a v Berlíně usazeného argentinského producenta Intiche.

Na první pohled se zdá, že lajnap není letos tak bohatý na „taháky“ typu Astronautalis, při vší úctě k Felixi Kubinovi (skvělý tah) a Timu Remisovi. Neměli jste i takové reakce na zveřejněná jména?
Když budu maximálně upřímný, loni byl výjimečný rok na divácky atraktivní kapely, který se jen těžko může opakovat, čímž samozřejmě netvrdím, že letošní rok by byl nějak horší. Ono trefit se do termínu není nic jednoduchého a samozřejmého. Příští rok může být zase všechno jinak. Co se týká ohlasů, zatím jsem tento názor nezaznamenal, jenomže ono stejně těch názorů je vždycky předem poměrně málo. Anebo si ten negativní názor lidi nechali pro sebe a projeví se to na návštěvnosti. Druhá věc je taková, že když zveřejníš kapely na facebooku, nejvíc lidí dá stejně lajk tomu, co důvěrně zná a je to česká kapela.

Nějaké novinky v oblasti služeb, ubytování, občerstvení nebo mimohudební zábavy?
Letos chceme rozšířit nehudební program. Naši kamarádi z uherskobrodského Ulitého kafé nám kromě kávy připraví i program složený z autorských čtení, cestopisů, diskuzí - prostě z toho, co dělají během roku ve své kavárně. Pro část návštěvníků to může být příjemné zpestření. Výrazně upravíme celý prostor plátěné scény, která místy trochu praskala ve švech. Nicméně považuji za důležité zdůraznit, že nechceme nijak růst do velikosti. Prostor jako takový není nafukovací a ani to nechceme. Chceme jen ten náš statek trochu zvelebit a zútulnit.

Kdo bude letos hrát ve vinném sklípku?
Tam hraje vždy v pátek večer cimbálovka. My jsme je dřív měnili, aby hrál každý rok někdo jiný, ale toto hraní má svá specifika a ne každý to zvládne. Takže jsme našli partu muzikantů poskládanou z různých cimbálovek, a ta nám vyhovuje tak, že to nebudeme měnit. Jednou nám dokonce řekli, že kdybychom je nepozvali, přijedou stejně a budou hrát mimo program.

Když se podíváš na festivaly kolem – kam se letos pojedeš podívat, která akce ti přijde blízká tím, jak vypadá, jakým způsobem je dělaná?
Teď budu mluvit jen za sebe a já, i když je to hodně vzdálené MišMaši, jezdím už šestnáct let na Pohodu. Přes spoustu výhrad má Michal Kaščák můj obrovský obdiv. Letos se snad konečně dostanu i na Besedu u bigbítu. Na konci léta bych pak rád vyrazil na akci Silver Rocket. Tím, že žiju v Praze, chodím na jejich akce poměrně často, a to, že jsou mezi námi nějaké vazby, je myslím z programu MišMaš i vidět.

MišMaš už děláte třiadvacet let – je to vůbec možné? Bez sponzorů, vyhazovačů a oplocení. Nechci z toho dělat nějakou hippie oázu, na druhou stranu je přirozené, že s novými lidmi v týmu přicházejí nové myšlenky a posuny, věci a doba se mění…
Nic samozřejmě není idylické, momentálně nás to ale pořád hodně baví, takže pokud to bude možné, budeme pokračovat dál. Navíc si "řízení" festivalu držíme pevně v rukou a jsme dost tvrdohlaví, než abychom si do toho nechali moc mluvit. To bude možná i důvod, proč se náš tým tak úplně nerozšiřuje a neomlazuje. Interně se samozřejmě dost dohadujeme a na spoustu věcí máme odlišné názory. Už proběhla i několikrát diskuze např. na téma financování festivalu (HitHit, přispěvatelé). Nepřál bych ti být u toho. Štěstí, že jsme tak velcí kamarádi.

Doba se sice mění, ale mám pocit, že vzniká víc akcí, které to dělají dost podobně jako my, a že je hodně lidí, které to takto baví. Nedávno jsme si říkali, že tím, jak to děláme, jsme možná ideální hipsterský festival.

Máte objednané počasí? Nebo je to fuk?
Na MišMaši za těch 23 let bylo mnohem více roků deštivých než slunečných. Jsou lidi, kteří říkají, že bez bláta to není ono. Pokud nebude nějaký mordor, tak je to asi fuk. Ale pokud máš telefon na někoho, u koho si můžu objednat 25 °C a skorojasno, tak sem s ním!

Info

Mišmaš párty no. 23
17.-19.06.2016
Statek Ústsko, Bojkovice
www.mismas.org

foto © Petr Vozák

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Kewu: Hodně jsem se toho naučil sám

Mariia Smirnova 21.02.2024

Stál za vznikem kolektivu Unizone a také spoluorganizuje akce Addict s NobodyListen. Nedávnou novinkou je, že Mikuláš začne vyučovat djing ve Skvotu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace