Články / Rozhovory

Pořadatelská: Jirza a Slowcha (The Shullins)

Pořadatelská: Jirza a Slowcha (The Shullins)

redakce | Články / Rozhovory | 08.11.2018

The Shullins vznikli v roce 2012 z rozpadlé pořadatelské skupiny Loser Crew za účelem pořádání DIY koncertů v Brně. Vztyčují prostředníček všem formám diskriminace? To se snadno řekne, ještě líp se to dá na triko, ale co přesně to znamená? A co přesně to znamená ve městě Brno? Šulini jsou dva, Jirza a Slowcha a aktuálně v Bajkazylu připravili koncert filadelfských The Guests.

Co chystáte další dny a týdny?
Jirza: Nemůžeme dospat listopadového pondělí, konkrétně 12. 11. v brněnském Bajkazylu se ukáží poprvé filadelfští The Guests. O kterých samozřejmě slyšel málo kdo. Ale zkusíme nalákat na superlativa. V sestavě najdete hned dva členy populárních Sheer Mag, dvě desky vydali u našeho oblíbeného punkového vydavatelství Sabotage Records. A hlavně jsou skvělým, přirozeným a prozatím nepříliš použivaným synonymem osmdesátkového britského popu s temnou postpunkovu atmosférou, duchem new wave a synth zvukem. Skvělé melodie, které se nebojí propadnout do temna a k tomu i dost politika. Já se těším tuze, kór když jim budou sekundovat Chorobopop, což jsou vlastně rožnovští Telefon, akorát bez bubeníka. To celé se silným duchem československé osmdesátkové nové vlny. Když je někde pustím, první reakce zní: „To jsou Mňága a Ždorp, ne?“.

Slowcha: Jo, jo. The Guests jsou pro mě naprostý zjevení a poslouchám je teď pravidelně a čím víc to “točím”, tím víc se mi to zarývá pod kůži. Dokonce, když jejich desku poslouchám v autě, nutí mě to do zpěvu, což už se mi dlouho nestalo. Po Crime a Future Punx to bude další koncert, na kterým se budeme snažit naučit brněnský hc/punx tančit i na něco jinýho, než na Should I Stay or Should I Go. Jsou to takový taneční hodiny na pokračování, ve vražedném tempu, hodina ročně. Koneckonců plesová sezóna je za dveřmi... V Kabinetu pak ve spolupráci s Tomášem Mládkem alias Ivanem chystáme únorový Pushteek Fest a v březnu budeme v Kabinetu Múz, Tomáš Kelar, Porno Ondřej a já dělat takovou narozeninovou sobotní párty. Jsou tam domluvený dvě naprosto hovaďácký věci, ale zatím je to tajný, takže se mnou budete muset udělat rozhovor i v únoru.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?
Jirza: Úplný blaho jsem zažil na pražském koncertu Tragedy, na lodi Altenburg 1964. V jeden večer se sjeli lidi z celé republiky, kteří si to prostě chtěli užít. Nejlepší pražské kulisy v podobě náplavky, nákladní lodi, hořících barelů a neopakovatelná pozitivní nálada. A k tomu delší frontu na merchendise než na pivo jen tak na crustovým koncertě nezažiješ. Ve výsledku mě Tragedy tentokrát až tak nebavili, ale všechno kolem bylo ohromný. Dost podobný to bylo i na brněnským koncertu Balaclavy v Kabinetu Múz. Pozitivní nálada, známé tváře z celého Československa, střet dvou generací - té sentimentální a té juniorské. Při zvukovce Balaclavy mi běhal mráz po zádech a hlavou vzpomínky s 20 letou tradicí. Moc pěknej večer, jak to shrnul Vojta z Balaclavy: „To jsou vánoce!“ I když to asi patřilo těm fake řízkům z bramborovým salátem.

Slowcha: Tragedy a Balaclava pro mě byli více než koncert. Spíš takové společenské události a i když jsem z toho, jak kapely hrály, nakonec moc neviděl, užil jsem si fajn společnosti lidí, který jsem dlouho nepotkal. Opačným extrémem pak byl koncert Tommy and The Commies. Ti na letošním turné vyprodávají sály v Německu a v Kabinetu jsem je soustředěně poslouchal, hltal očima. To celý ve společnosti Jirzy a Iva z Beps'n'Johnnies, pak tam ještě byl zvukař a dva lidi, který jsem vůbec neznal. Ale koncert to byl skvělej, nedokázal jsem ani na chvíli odejít ze sálu, i když se mi chtělo chcát jako svině...

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šla podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Jirza: Brno teď vládne, tolik míst, tolik akcí, tolik promotérů! Mám docela strach, aby to lidi dali a nebyli přehlcení, znudění. Já miluju netradiční místa a prostředí. Ne vždy je však úplně pochopím, ale to je můj problém. Tolik skvělých akcí vychází z Kabinetu MÚZ, Bajkazylu, někdy si užiju akce AVA kolektivu a těším se na Sibiř. V prostředí starého kina jsem tam zatím viděl Cold Leather a Red Gaze a bylo to hodně povedený. Na co se fakt těším, tak to je spojení The Van Pelt a Hot Snakes (jako bonus The Flesh). Vidět Van Pelt naživo je jeden z nesplněných snů, v listopadu bude možnost potkat tuhle trojici ve Španělsku. Doufám, že to klapne.

Slowcha: Všichni promotéři, kteří to dělají srdíčkem, si podporu zaslouží a v Brně je takových kolektivů, potažmo jednotlivců, spousta. Ruku do ohně dám například za Happy Mutant a Iva z Beps. Já teď jsem ovšem v situaci, kdy svojí největší rock star každej den přebaluju plíny a nosím jí na rukou, takže se nikam jinam, než na koncerty, který děláme, nedostanu. Ale až bude Oskar větší a začnu ho srát, tak zase budu vyrážet za kultůrou...

Jaký máš vztah k sociálním sítím?
Jirza: Sociální sítě jsou pro mě dobrý sluha. I když jsem hodně old schooler a na letáčky/plakáty nedám dopustit, dobrý nástroj pro promo. A taky pro komunikaci. Stále však nechápu jak o sobě někdo může zanechávat tolik privátních údajů. Ta síla, kontrola a archiv osobních údajů i automatické rozpoznávání tváře mě děsí čím dál víc.

Slowcha: Ze socociálních sítí používám asi jen Facebook, hlavně jako pracovní nástroj. Nikam nic moc nepostuju a ani moc nelajkuju. Spousta mých kamarádů, kteří v minulosti zastávali tvrdý postoj vůči „chytrým“ telefonům, v poslední době propadla třeba Instagramu. Ale mě to nijak k srdci nepřirostlo. Takže vlastně používám jen email a Facebook (Messenger nebo vytváření událostí). Na druhou stranu jsem celkem náruživej gamer, to sem ale asi nepatří...

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Jirza: Brno je pro vegetariány hodně friendly. Pamatuji si, jak jsem byl nervózní, když jsme dělali před více jak 10 lety The Lost Patrol Band. Přeci jenom Dennis Lyxzén a jeho team pocházejí z hlavního města evropského vegan sxe hardcoru - Umeå. Vzal jsem si tenkrát dovolenou v práci, abych pro ně stihnul navařit a pak se večer ptám: „Jak to teda vlastně v Umeå je s vegetariánskýma restauracema?“ V Brně jsem toho času napočítal 12 míst. On tehdy jenom žasl a říkal, že u nich je jenom jedna maličká, ale zrovna je zavřená, protože kuchař je jejich kámoš a vzali ho s sebou na turné. Od té doby se hodně změnilo, jíst bez masa je čím dál jednodušší, kdekoliv. Moje oblíbený místá v Brně? Když chci zažít nebe v hubě, jdu do Kabinetu MÚZ, meníčka od Die Küche stojí fakt za to. Samozřejmě pizzu jedině u Pizzapunk. Dost mě baví všechny ty fejkový lososy, mozzarelly, vajíčka apod. Když je čas na prasárnu (to není urážka, ale gastro termín!) volba je jasná - Vegalité. Na místní guláš nedám dopustit. A myslím, že víc jak dvacet let chodím do Oázy. Za ta léta nedošlo k žádnýmu progresu, jak v chuti, tak v cenách. Miluju jejich slang: rajda se čtyřma, flamery bez apod. Trošku mě tam, ale chybí ta stará paní, co umývala léta nádobí, vždycky vystrčila hlavu a zařvala na někoho kdo nedojed knedlík nebo dal nůž do špatnýho fochu.

Slowcha: Nejlepší jídlo, co jsem jedl za polsední týden, byl veganskej hot dog z Pizzapunku a svíčková v Die Küche. Jinam moc na jídlo nechodím a dost jedu v Maně (takový jídlo ve formě drinku, kde by mělo mít všechno, co tělo potřebuje). Jo, včera jsem se stavil po cestě z Provodova v restauraci Na Pinduli (je nad Zlínem, mezi Kudlovem a Březůvkama), kde je nejkrásnější výhled, jakej si můžeš k jídlu, podle mě, vůbec dopřát. Mají tam skvělý domácí borůvkový knedlíky...

Info

The Guests (us) + Chorobopop
12. 11. 2018 20:00
Bajkazyl, Brno
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články