Porches: Pitchfork je příliš mocný

Aaron Maine je americký hudebník, který se na scéně pohybuje už pár let, během kterých vystřídal několik podob. V roce 2009 vydal první desku The Sad Album s indie/rock/folkovou skupinou Space Ghost Cowboys. V ní působil do roku 2013, kdy vydal první nahrávku coby Porches. Na dreampopové Slow Dance in Cosmos pak Maine přičichl k syntezátorům, kterými místy doplňoval převládající melodické kytarové rify. Pozvolnou žánrovou změnu doprovázelo i stěhování z Westchester County do New Yorku, kde definitivně propadl velkoměstskému elektronickému zvuku.

Průlomové desce Pool z letošního únoru předcházelo EP Home jeho alter ega Ronalda Parise, na kterém poprvé představil svůj nový směr: „Zalíbilo se mi kloubit intimitu s taneční hudbou. Zkrátka jsem chtěl začít tvořit muziku, kterou bych si sám radši poslechl, a v tom jsem si uvědomil, že už vlastně kytarovou hudbu vůbec neposlouchám, proto s Pool přišla taková změna,“ říká Maine v rozhovoru pro magazín Interview.

Před jeho prvním koncertem v MeetFactory si Porches udělali čas i na nás a bavili jsme se například o tom, co mají všechny Maineovy projekty společného: „I když se jedná pokaždé o jiný zvuk, tak mám pořad stejný cit pro melodii. Ta všechno spojuje! Nevím, kde se bere, prostě to vychází z mé osobnosti. Podobné to je i s texty písní, ty se také příliš neliší. Jde jen o experimentování se zvukem na základě mých zkušeností s tím, co mě zrovna baví poslouchat a je mi blízké. Proto ani nedokážu říct, jak bude vypadat další deska. Už jsem něco nového nahrál, ale není to finální. Chci, aby se to zvukově lišilo od Pool a na to uběhla moc krátká doba.“

Přecházení od známých klasických nástrojů k těm neprobádaným je fenomén, který postihuje většinu současných umělců. Maine svůj přístup komentuje takto: „Těžké? To vůbec ne! Pro mě to bylo to vzrušující. Byl jsem opravdu nadšený z možností, které mi přinesly syntezátory. Vlastně jsem na začátku ani nevěděl, kam můj zvuk bude mířit, prostě jsem pozvolna dělal, co mě zrovna napadlo. No a s výsledkem jsem spokojený.“

A spokojení byli i hudební kritici, kteří desku chválili za její melancholický, „podvodní“ motiv, který Porches využili, aby se vzdálili od reálných problémů. Pitchfork album ohodnotil známkou 8.2 a navrch přidal označení BEST NEW MUSIC. Na Radiu Wave deska dokonce získala 90 %. Kladně hodnocené byly skvěle zvládnuté hrátky s autotunem, pro které se nabízí srovnání s Jamesem Blakem, a energie tanečnějších kousků, které připomínají kanadského Caribou. „Zrovna tyhle dva hudebníky moc neposlouchám, ale chápu tu souvislost… Taková recenze interpretovi vždycky pomůže, možná na tom záleží víc, než by ve výsledku mělo. Pitchfork je v tomhle příliš mocný… Pro mě to nebylo nic extra zásadního, nezastávám názor, že by se hudba měla hodnotit na nějaké škále se skóre, ale na druhou stranu potěší, když o vás někdo píše tak hezky.“

Poslední otázka pak směřovala k fotce kazety Pool, která se objevila na facebooku Porches. "Kazety jsou můj oblíbený způsob, jak poslouchat hudbu. Udělali jsme jich 200 a ty se během týdne na koncertech vyprodaly. Nečekal jsem, že se jich zbavíme tak rychle. Teď jsou tedy vyprodané, ale máme v plánu udělat další várku. Chtěli bychom, aby si fanoušci z našich koncertů mohli odnést nějaký suvenýr, který by nebyl tak drahý jako vinyl."

Porches jedou společnou tour s Frankie Cosmos, tedy projektem písničkářky Grety Kline, která je Mainovou spřízněnou duší a múzou. Stejně jako její partner i ona letos vydala druhou desku, která zabodovala u kritiky. Frankie Cosmos zpívá o činnostech a pocitech, které si prožíváme každý den v našem městě. Její písně působí domácím, útulným dojmem, jsou jako nahodilé stránky z deníku a jejich délka jen málokdy přesáhne dvě minuty. Kline odehrála v MeetFactory bezmála hodinový set. Písně ubíhaly velmi rychle a člověk tak neměl čas se u žádné pořádně zastavit na delší chvíli a do textů o New Yorku dosadit svá oblíbená místa. O to více pak koncert vyplouval v paměti další dny. Frankie Cosmos svoji čistotou a pozitivním pohledem na svět všem připomněla, jak důležité jsou každodenní maličkosti, které ve spěchu přehlížíme.

Tvorba Porches je mnohem stylizovanější, což ale neznamená, že by byla méně upřímná. Zatímco Frankie Cosmos smířeně komentuje svůj život, Porches před ním utíkají a rozehrávají těžce snesitelné myšlenkové pochody o vlastní integritě připomínající tvorbu Youth Lagoon. Během živého hraní je pak odlehčuje příklonem k původním indie/poprockovým kytarám, jež dávají naději vokálům, které jsou jinak stahovány nemilosrdnými syntezátory do abstraktní hlubiny. Nejsilnější zbraní Porches jsou melodické refrény, které spolu s čistým hlasem utáhnou celý koncert. Když do nich Maine vpluje, tak se z podivína, který raději opakuje náhodná slova mezi písněmi, než aby mluvil o sobě, stává sebevědomý frontman.