Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 04.09.2018
Joe Bonamassa prochází, jak je opakovaně avizováno v tiskových materiálech, vnitřní proměnou. Tato „bolestivá cesta k růstu“ dostála svého zhmotnění na Redemption, na třinácté Bonamassově studiovce, na třetí desce, která je složená výhradně z nového materiálu.
Proměny v hudbě, v rámci tvorby jednoho interpreta, jsou obecně vzato vítané, musejí se však opírat o pevný základ. Bonamassa se mění (není úplně jasné, jak), hudebně ale zůstává na svém. Je otázka, jestli je to dobře. Přibližně od Dust Bowl se totiž začíná topit pod tíhou vlastní nadprodukce a novinka v tomto ohledu trpí zdaleka nejvíce. Předchozí sólovky Different Shape of Blue a Blues of Desperation rovněž překypovaly stopáží, jenže obě měly také řadu světlých momentů, držely pohromadě a dokázaly si udržet posluchačovu pozornost.
Redemption se rozpadá na dvě části, když ta první vrcholí atmosférickou temnotou The Ghost of Macon Jones a pak už to jde bohužel trochu z kopce. Ne že by došly nápady, jen se rozpliznou do série beztvarých, více než pětiminutových kompozic, které nudí. Bonamassa jako by se hudebně ztrácel v oblasti, kterou má prochozenou horem dolem, příliš nefunguje ani bluesově typická I've Got Some Mind Over What Matters ani akustická balada Stronger Now in Broken Places.
A to je začátek tak slibný. V kusech jako Evil Mamam, King Bee Shakedown nebo Deep in the Blues Again je cítit starý dobrý Bonamassa: technicky dokonalý kytarista s rozmanitým výrazem, který dokáže prodat svou hrou. Redemption chce sdělovat hlavně slovy, nikoliv hudbou. A když už na snahu sdělit něco hudbou dojde (druhá polovina alba), nedaří se mu najít adekvátní, funkční způsob. Joe Bonamassa se začíná vyčerpávat a převládajícím pocitem je bezradnost.
Joe Bonamassa – Redemption (J & B Productions, 2018)
web interpreta
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.