Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 29.05.2018
Američané Hoobastank se na scéně pohybují od roku 1994, vrcholu dosáhli, když o devět let později prorazili do hitparád s popově střiženým singlem The Reason ze stejnojmenného alba. Na tento úspěch (jednička v americké rockové hitparádě) už ale nedokázali navázat. Od té doby natočili čtyři alba, rok 2018 přináší páté, Push and Pull.
Hoobastank se zasekli tam, kde jejich tvorba komerčně vyvrcholila. Formule je tedy jasná: vezmeme na první dobrou chytlavé melodie a postavíme je na solidní, postgrungeový základ. V podání Hoobastank je to místy zvláštní spojení – křehké melodie, téměř vypadnuvší z průměrné rádiové produkce přelomu století, a skutečně hutné, metalové základy. Jestli právě v tomto tkví ono zaškatulkování Hoobastank do „alternativního metalu“, prosím. Velmi často je to ale spíše jen o něco tvrdší poprock, navíc v podání, které působí vyloženě zastarale. Skladby jako Fallen Star, More Beautiful (ta například na všechny strany křičí: Hej, tady jsem, udělejte ze mě taneční remix, bude to bez práce!) nebo Better Left Unsaid jsou kalkuly až hanba.
Skladby na desce Push and Pull promyšleně cílí na rozličné publikum, tu více do alt-rocku, tu do metalu, tu do diskotékového popu, jako by nahazovaly na cestu pomyslné drobky, na které se má nachytat co nejširší publikum. A ano, povedlo se: Push and Pull je velmi chytlavá deska. Na poprvé. Při dalších posleších na povrch vyplouvá otupující prázdnota.
Producent Matt Wallace – spolupracoval třeba s Faith No More nebo Maroon 5 – si zvuk alba pohlídal. Nepouští se do žádných výstřelků, jede na jistotu. Kytarovou hutnost místy čeří elektronikou, ale je to neorganické a hlavně nefunkční. Nejhorší na tom všem je ale vědomí, že to Hoobastank umějí i jinak. Předchozí deska Fight or Flight z roku 2012 je podstatně tvrdší, temnější a svá, nemá potřebu se za každou cenu zalíbit. Vážně se kapela musela vracet ke svému největšímu úletu do vod středního proudu?
Hoobastank – Push Pull (Napalm, 2018)
facebook kapely
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.