Články / Recenze

Příběh jako kulisa obrazů - Yomeddine

Příběh jako kulisa obrazů - Yomeddine

Jakub Kurnas | Články / Recenze | 24.02.2019

Režisér a scenárista Abu Bakr Shawky přivezl do Prahy v rámci čtyřdenní přehlídky Arabské noci svou prvotinu Yomeddine. S filmem má za sebou úspěšný festivalový rok: jeho vrcholem bylo zařazení po bok snímků BPM a Saulův syn, když v Cannes získal Cenu Françoise Chalaise, která, zaštítěna jménem francouzského filmového historika a žurnalisty, vyzdvihuje hodnoty kvalitní žurnalistiky.

Egyptská road movie začíná smrtí Beshayovy manželky. Z izolované kolonie pro lidi postižené leprou se vydává hledat své rodiče, kteří ho do ní umístili jako malého chlapce. Nevolky k sobě přibírá i desetiletého sirotka Obamu a nesourodá dvojice putuje na oslím povozu chudou egyptskou krajinou plnou předsudků a násilí. Cesta se proměňuje v souboj o sebeúctu toho, který je v očích společnosti i boha nechtěný a nepotřebný.

Představitele hlavního hrdiny, Radyho Gamala, objevil Shawky v jedné z leperských kolonií. Jeho autentičnost je nejsilnějším prvkem filmu: zjizvená tvář a pronikavý pohled jsou mimořádně fotogenické. Přestože nepodává dokonalý herecký výkon, dokáže svou bezprostředností okouzlit.

Yomeddine dobře dokumentuje krutou africkou realitu. Bída, špína a zaostalost dýchá z každé scény: když Beshay s Obamou usínají na špinavých matracích pod mostem, když je kvůli Beshayovu vzhledu zatknou policisté. Dějová linka ale jednotlivé scény nedrží pohromadě. Yomeddine v prvním plánu líčí odtržení člověka od rodiny a vyrovnávání se s vlastní odlišností a společenským postavením, zároveň se snaží obsáhnout další náročná témata: smíření se smrtí, rigiditu náboženství, neutěšenou sociální situaci... To se jim v devadesáti minutách nedaří obsáhnout, některé myšlenky i dějové momenty vyznívají naivně či do ztracena. Podobná roztěkanost provází i vizuální zpracování. Záběry egyptské krajiny i Beshayovy tváře jsou působivé, vybízejí ke kontemplaci a dělají ze snímku barvitý zážitek s pachutí pouštního písku, ale střih, často chrlící jeden obraz za druhým, zahlcuje.

Yomeddine se dá chápat jako podobenství o přijetí sebe sama i jako road movie popisující hledání v nejširším slova smyslu. Násilnost některých zvratů ho sráží, ale nepopře vizuálně silné dílo, nabízející syrový obraz dnešního Egypta prostřednictvím společensky vyloučeného člověka.

Info

Yomeddine
režie: A.B. Shawky, 2018
web filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.