Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 12.07.2013
Smrt Laynea Staleyho, frontmana Alice in Chains, se v roce 2002 jevila jako poslední hřebík do rakve hudebního žánru grunge. Ten v první polovině 90. let zachránil rockovou hudbu, aby následně skomíral pod záplavou drog. Málokterá hudební scéna byla prolezlá drogami tak jako Seattle a těžko byste hledali „lepší“ příklad než Alice in Chains. Jejich úspěch spojený s nelegálními substancemi je záhy dostihl – Layne Staley bodře sestoupil do drogového předpeklí, odkud nebylo jiného návratu než na márách, jak si předpověděl již v debutovém singlu We Die Young. V tu dobu ale už Alice in Chains poměrně dlouho stagnovali a oficiální rozpad znamenal pouze formální tečku.
O deset let později je situace o poznání šťastnější. Alice in Chains se pod patronátem Jerryho Cantrella vrátili na koncertní šňůry s novým zpěvákem Williamem DuVallem a prvotní rozpaky z reinkarnace značky rozptýlili deskou Black Gives Way to Blue (2009). Ta navázala přesně tam, kde v 90. letech skončili. Nyní na fanoušky cení zuby pátá studiovka The Devil Put Dinosaurs Here. Jak se povedla?
Už od prvního poslechu je zřejmé, že téměř vše zůstalo při starém. Alice in Chains totiž podobně jako Dinosaur Jr nalezli před lety svůj jedinečný sound, který se i přes zástupy epigonů dosud nevyčerpal. Za vším hledej všeprostupující rukopis kytaristy a zpěváka Jerryho Cantrella, který DuValla odstavil na druhou kolej. Ačkoliv je to nejspíš ku prospěchu věci, nelze nenamítnout, že kreativní partnerství Staley/Cantrell bylo o poznání vyváženější.
Ďábelští dinosauři sází oproti předchozímu albu na pomalejší atmosférické skladby. Úvod přesto odpálí „hitovka“ Hollow – Cantrellovy hutné kytarové riffy, patentované vokální harmonie, návykový refrén a strojově přesná rytmická sekce Kinneye s Inezem. Následující Pretty Done a Stone připomenou svou zlověstnou atmosférou časy Dirt (1992). Vzápětí přichází akustická Voices, ještě o level výše se nachází country ovlivněná Scalpel. Kartonovou temnotu definitivně prokopává odlehčená Low Ceiling, jež v textu pohlavkuje hudební pisálky. Fantasmagorické noční můry zkrátka nemůžete dotovat donekonečna. Zvlášť když vedete vcelku spokojený rodinný život.
Titulní skladba zaujme textařským vrutem od osobních výpovědí k satirickému útoku na fundamentální křesťanství. A silné momenty pokračují hypnotickým finále v Breath on a Window. Díky přepálené stopáži se nahrávka na závěr nevyhne kvalitativnímu zakolísání kvůli nevýrazným Lab Monkey, Hung on a Hook a Phantom Limb. Naštěstí situaci zachraňuje emotivní skok elektro-akustické Choke.
S novinkou The Devil Put Dinosaurs Here se na rozdíl od comebackového alba nepojila žádná velká očekávání, přesto se jedná o slušnou řadovou desku, která sice nedosahuje kvalit materiálu z 90. let, ale důstojně udržuje pověst skupiny a poslouží jako opodstatněná záminka, proč znovu vyrazit na turné.
Alice in Chains - The Devil Put Dinosaurs Here (Capitol, 2013)
www.aliceinchains.com
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.