Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 28.06.2018
Život je plný vzrušení. Stejně jako jsou nepředvídatelné nálady a setlisty King Crimson, tak jsem ani já ještě pár hodin před koncertem nevěděla, jestli se tam vůbec dostanu. O půl osmé večer stojím před Forem Karlín v davu seriózních lidí, většina z nich minimálně o deset let starší, bouřlivě diskutují o počtu bubeníků a kdo kde hraje na který Fender. Skoro si připadám nepatřičně. Koncert King Crimson je, jako když si dáte třípatrový burger ve tvaru hranolu o rozměrech 5 x 6 x 8 cm, se vším, narvete se jím, chvilku uvažujete, jestli toho nebylo příliš, ale pak slastně vzpomínáte na jeho chuť a chcete si dát další.
Fakt, že King Crimson jsou ve všem trošku control freaks, připomíná i roztomilé hlášení na úvod, ať v průběhu koncertu v žádném případě nevytahujeme mobily ani foťák, jinak nám umře koťátko, budeme mít sedm let špatného sexu a Robert Fripp nás osobně rozseká mačetou. Spíš než na rockovém koncertu se tady cítím jako ve filharmonii a tahle nečekaná kombinace dodává večeru punc výjimečnosti. I když se toho na pódiu, podobně jako ve filharmonii, vizuálně nic extra neděje, hudebně odpálí hned úvod, k čemuž přispívá i sada trojích bicích v přední linii (Pat Mastelotto, Gavin Harrison, Jeremy Stacey). Cítím se podobně, jako když jsem poprvé slyšela album THRAK, a docházi mi, že i takhle vysoce technickou hudbu je možné prožívat prudce emotivně. Jsme oblažováni průřezem tvorby ze všech období a podob kapely v nových, megalomansky zaranžovaných verzích a je to hukot. Uširvoucí kytaru Adriana Belewa ze studiových nahrávek nahrazuje v několika skladbách lehce kakofonický saxofon Mela Collinse a Jakko Jakszyk se s vokály pasuje taky více než slušně (doplňuje je, kromě frontmana Frippa a basáka Tonyho Levina, ještě Bill Rieflin na klávesy). Indiscipline je v aktuálním podání míň znepokojivá a naléhavá, je to spíš hravý rozhovor mezi jednotlivými členy ukončený českým: "Mám to rád!" Funguje taky jako rozehrávka pro všechny tři bubeníky, kteří se tady vzájemně hecují, možná až příliš dlouho, ale o to větší je pak odměna, když se skladba rozběhne naplno.
Set pokračuje v podobném technicko-emotivním duchu a vyvstává problém, který mám u této kapely relativně často, a to, že si nepamatuju názvy písniček, pouze je dokážu zařadit na příslušná alba. Hlavně díky rozdílným sestavám jsou alba King Crimson mezi sebou jednoduše rozlišitelná, ta současná z nich tvoří osobitý a propracovaný celek. Na konci se stejdž zbarvuje do ruda a vidím pouze dvě možnosti přídavku – VROOM, anebo 21st Century Schizoid Man. Pouze bé je správně, o to delší a intenzivnější její provedení je. Celkově mimořádně fyzický zážitek.
Míjím nadšené lidi sdílející dojmy, rodiče s dětma v mém věku s blaženým úsměvem. Střet generací nejlíp symbolizuje závěrečné vzájemné focení, kdy na jedné straně stojí Tony Levin se svým starým foťákem a pod pódiem dav smartfonů. Jediný moment, kdy King Crimson upouští ze svých restriktivních pravidel.
King Crimson (uk)
26. 6. 2018 Forum Karlín, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.