Články | Recenze

Většina básní je špatná (Nejlepší české básně 2017)

Libor Staněk | recenze 15.05.2018

Ostře sledovaná antologie Nejlepší české básně, kterou s trochou nadsázky můžete buď milovat, anebo nenávidět, vychází pravidelně od roku 2009.

Propojení mysli a přírody (Jon Hopkins)

Veronika Mikulová | recenze 14.05.2018

Ti, kteří teskní po Moderat, mohou osušit slzy, výpravný a také výtvarně zpracovaný singl má patřičnou sílu i nápad.

Písničky pokojové teploty (Malena Zavala)

Maria Pyatkina | recenze 09.05.2018

Kromě vazké psychedelické stopy Tame Impala můžeme v písničkách zachytit latinské motivy a rytmy, zamlžené dreampopové melodie a vokály, které...

Tady není bůh, Drom?

Jiří Akka Emaq | recenze 01.05.2018

Koncepční deska libereckých Drom se vyjadřuje k ožehavému tématu romského koncentračního tábora v Letech. Postrock vs peklo internace?

Ulehnout do rezavých peřin (Dominik Zezula)

Libor Staněk | recenze 28.04.2018

Zezulova poezie se ve všech třiceti básních cyklí do úzkostlivých obav, mezi ním a světem zeje díra.

V kolébce Wrekmeister Harmonies

Ondřej Helar | recenze 27.04.2018

Pokud jste někdy hledali soundtrack k zamračené obloze před bouří, máte ho. Pochyby z budoucnosti, hypnotické tempo, žádný spěch.

Návrat Jääportit po desetiletí klidu

Jiří Janík | recenze 27.04.2018

Kdo byl u Jääportit zvyklý na meditativní charakter, nechť urychleně zapomene – aktuální album je výpravné, dramatické a v zásadě svižné.

The Maghreban vykročil z mantinelů

blueskin | recenze 24.04.2018

K tomu přidejte kupu samplů nezřídka jazzové provenience, díky nimž zní album jako tanečnější verze skladeb Barryho Adamsona.

Temnota na sekyru (Nikander)

ScreamJay | recenze 19.04.2018

Skrze samotnou intenzitu a žánrovou hutnost by Sekyra prohnaná kolenem klidně mohla být sekyrou zatnutou do temene.

Osvědčená kvalita Preoccupations

Maria Pyatkina | recenze 19.04.2018

Matt Flegel říká, že nová deska Preoccupations je óda na depresi, sabotování vlastního života a taky pohled na sebe sama s extrémní nenávistí. Máme radost?

Trauma/tíseň/extáze/prázdnota

Zuzana Krišková | recenze 15.04.2018

Zkroušené tváře nebo naprostá apatie, gesta zdvižených rukou v bolestném vytržení nebo exaltované euforii, to jsou hlavní znaky... Výstava.

Tvář, nebo osobnost? (Jonas Reinhardt)

Jakub Koumar | recenze 13.04.2018

Je precizní a zvláštně odtažitá, jako by ji komponovaly samotné stroje v časech technologické dystopie.

Pár tónů, které přebývají (Hrabě, Kovářík, Mišík, Etc…)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 10.04.2018

Raritní nahrávka možná přišla o své kouzlo nedostupného pomníku, její nadčasovost to ale bohatě vynahradí. Spojení Hrabě – Kovářík – Etc… – Mišík vytvořilo velmi specifický tvar.

Kompilace jako okno do světa (Rebuilding l'Alt Empordà)

blueskin | recenze 09.04.2018

Svým dílem chce k obnově regionu přispět i kompilace, se kterou okamžitě přispěchal barcelonský label Störung.

Apokalyptickej pták (staro)nově (Plastic People of The Universe)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 05.04.2018

Záznam koncertu z festivalu v Bojanovicích, který de facto vyústil ve vlnu solidarity mezi inteligencí a vedl až ke vzniku Charty 77. Galén, milník, zvuková kvalita.

Metoda kakaa a cukru – Young Fathers

Maria Pyatkina | recenze 03.04.2018

Při oznámení názvu nové desky Young Fathers – Cocoa Sugar – to opět vypadalo na problematiku ras a národností. Co přivezou Young Fathers do MeetFactory?

Měřit neměřitelné (Básně SK/CZ 2017)

Libor Staněk | recenze 31.03.2018

V minulém roce se Literarnyklub.sk s nakladatelstvím Fra a časopisem Psí víno dohodly na tom, že se soutěže mohou zúčastnit slovenští, ale i čeští autoři.

Glen Hansard mezi dvěma břehy. Zaseknutý.

Fomas | recenze 30.03.2018

Komu se při poslechu posledních desek irského písničkáře Glena Hansarda zastesklo po energii jeho předešlé kapely The Frames nebo...

Oslava u Davida Byrnea

Andrea Bodnárová | recenze 28.03.2018

Snaha o vytvoření pocitu jednoty a spolupatřičnosti posluchačů není agresivní ani vtíravá, její síla je v konzistenci a intenzitě.

Apokalyptická atmosféra Gnaw Their Tongues

David Čajčík | recenze 21.03.2018

Genocidal Majesty je deska, která na posluchače nebere naprosto žádné ohledy, ocelově chladná, nepřátelská, účinná zbraň útočící na všechny smysly.