Články | Recenze

The Flaming Lips a sny o jednorožcích

Adam Zámečník | recenze 16.02.2017

Jedna věc se musí The Flaming Lips nechat, a to sice jejich nepředvídatelnost. Po dvou velmi experimentálních deskách a kolaboraci s Miley Cyrus (?!?)...

Obnaženou hudbu HLASkontraBAS zahaluje tajemství

Milan Bátor | recenze 15.02.2017

V hudbě Ahmedové a Tichého působí ještě velmi důležitý faktor: transcendence, mystika a původní magická funkce, která se v průběhu staletí vytratila.

Valentýnský knižní speciál: Mladá nevěsta Alessandra Baricca

Jakub Peřina | recenze 13.02.2017

Možná je to tím, že jsem v sobě tu chuť po středoškolských romancích, jakkoliv směšně mohou o deset let později působit, pořád ještě neukojil...

Kyberpunkové představy Zagami Jericho

Jakub Koumar | recenze 13.02.2017

Na své prvotině City Is My Church se vydává na zvukovou pouť rozsáhlými a vzdušnými kyberpunkovými magistrálami obřích, futuristických měst.

Role, Vole, Rána

Jakub Lobl | recenze 06.02.2017

Texty navzdory své úsečnosti fungují, zní jako melancholická rozmluva s floutkem od vedle z baráku o tom, co se za poslední dobu událo.

Mick Harvey intoxikuje ženy

mArcElkrIz | recenze 02.02.2017

Francouzský národní poklad, ve tmavém obleku a bílé košili. Dav zašumí. Mick Harvey přistupuje k truhlici.

Yasiin Bey za svými hranicemi?

Jakub Šíma | recenze 30.01.2017

Pozorný poslech odhalí více než prvotní paralely s Gonjasufim, odhalí docela jiný výsledek. Yasiin Bey tentokrát mnohem častěji zpívá, než rapuje...

Vlakem s Martinem E. Kyšperským

Fomas | recenze 27.01.2017

Melodie nejsou nijak komplikované, a díky tomu si je rychle zapamatujete, taneční kousky jako Přesličky, Spolucestující nebo Vlakový personál z hlavy jen tak nevypudíte.

My Dead Cat jsou simply clever

Honza Štelcík, WAGHiSS666 | recenze 26.01.2017

Přímý, valící se rytmus unáší vpřed, i v práci si do rytmu kývu hlavou. Jako osel.

Máš rád - José González

Jana Michalcová | recenze 18.01.2017

a desiatich skladbách z nového albumu Vestiges & Claws to znie, ako keď sa africký groove nahráva v tanečnom klube, ale dirigentom stále ostáva José González.

CRX - kolik je podobných?

Jakub Lobl | recenze 17.01.2017

Nick Valensi se držel svého tvrzení, že si nedokáže představit, že by tvořil hudbu bez ostatních členů skupiny, a tak se během hibernace The Strokes věnoval...

Přesvědčivější a temnější No Distance Paradise

Nikola Piálková | recenze 16.01.2017

No Distance Paradise dospěli. Zatímco debut Challenge Gravity tíhl k pozitivně laděnému britskému indie rocku, nová deska Pieces je jiná...

Kočička z 1991 neškrabká plech, drápy ale má

Vadim Petrov | recenze 13.01.2017

Rozvrčená zviřátka se napila drinku namíchaného z vermutu Bohemian (čti tuzemáku) a třikrát distortionovaného ginu Rene LaVice a teď je pálí tlamičky.

Danny Brown na sinusoidě rockové hvězdy

Jakub Šíma | recenze 14.12.2016

Někdo může namítat, že Danny Brown je král ve hře, kterou hraje jen on sám, ale takto silné identitě se většina generických rapperů ani neblíží.

Prvotřídní šeptalka Marissa Nadler

Lenka Marie | recenze 08.12.2016

Nadler se ale na Strangers posunula a rozhodla opustit čistě vybrnkávané osobní písničky, rozhodla se něco přidat, posílit instrumentaci.

Crust, kterej ztratil a našel duši (Okkultokrati)

ScreamJay | recenze 07.12.2016

Norští Okkultokrati pod značkou Southern Lord překvapují i sami sebe. Kam se poděl štiplavý crust a proč je černá tak nějak barevnější?

Lepší časy Wilco

Kristýna Trochtová | recenze 07.12.2016

Pokud byly předchozí nahrávky prodchnuty idealismem a možná i naivitou, Schmilco je zhudebněním strmého pádu na zem, jakéhosi životního vystřízlivění.

Silné emoce Marissy Nadler

ScreamJay | recenze 06.12.2016

... zůstala přesně tím, co si představíte pod souslovím zasněná písničkářka. Slowcore folková akustika, nádech dream popu a křehký, přesto naléhavý zpěv.

Takaši Hiraide - Kočičí host

Jakub Peřina | recenze 04.12.2016

Skuteční buddhističtí mistři vás nakonec naučí uvědomit si, že je ve skutečnosti nepotřebujete. Mysl si užívá okamžiku, odstraňuje zbytečné.

Déjà vu podle Green Day

Shaqualyck | recenze 01.12.2016

Albu nelze upřít tah na bránu, jaký od zasloužilých čyřicátníků nečekáte, melodie mají odpich, rytmus dokáže strhnout.