Články | Recenze

Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 02.11.2016

Recenzent Patrick Wells o seattleských Gravelroad prohlásil, že znějí, jako by John Lee Hooker hrál s Black Sabbath.

Cestou Disco//Very: Warpaint

Adam Badi Donoval | recenze 31.10.2016

Nahrávka Heads Up je svieža, spontánna a menej vypočítaná ako čokoľvek čo Warpaint vytvorili predtým.

White Lies a jejich přátelé

Jiří Mališ | recenze 26.10.2016

Už v okamžiku, kdy povstali z popela kapely Fear of Flying, dostali nálepku postpunkových následovníků Joy Division... Po devíti letech?

Cover, co nechcete vidět, muzika, kterou nechcete slyšet. Repelent SS!

Honza Štelcík | recenze 25.10.2016

Deska repelentů je majestátní sovy let. Hradní kapela majora Zkázy alias Ivana Hrozného. Drtiče pozitivity. Brutálního živočicha. Prosaďme jeho samoděržaví.

Havrani se vrací na sever (Priessnitz)

Nikola Piálková | recenze 24.10.2016

Co ale jde z nové desky Beztíže cítit nejvíc, je silná vůle k návratu ke kořenům. Priessnitz skrze slova prchají z měst a svůj pohled upírají k horám plným vzpomínek...

Michal Ambrož & David Koller čili Srdeční příběh

Ladislav Tajovský | recenze 19.10.2016

Srdeční příběh je sbírkou deseti písniček z tvorby tří kapel, v nichž hrál Ambrož více než hlavní roli – tedy Jasné páky, Hudby Praha a Divokýho srdce.

Lékaři bez hranic od podlahy

Petr Janiš | recenze 16.10.2016

Ačkoliv se mnohdy pojednává o smutných situacích a neveselých osudech, Šebkovou neortodoxní optikou jako by se závažnost stávala tragikomickou groteskou.

Eldon, syn Björk

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 15.10.2016

Eldonova aktuální deska, v ničem nepřipomíná máminy avantgardní experimenty na hranici poslouchatelnosti. Naopak - svou hudbou jde až na dřeň přímočarého amerického alternativního rocku z půlky devadesátých let.

New Model Army znovu na lovu

Michal Pařízek | recenze 06.10.2016

O angažovanosti New Model Army netřeba pochybovat, ovšem Brexit dodal albu Winter mrazivé razítko. (Už brzy ve vašem sousedství, nebo trochu dál.)

Urputní Peter Bjorn and John

Jakub Šponer | recenze 06.10.2016

Album má, navzdory své průměrnosti, jako první od doby Writer’s Block šanci skutečně uspět a dostat Peter Bjorn and John zpět do letních hitparád.

Dny městských lišek – blacksheepboy / pale&coy

Jakub Koumar | recenze 05.10.2016

Blacksheepboy si hraje s melodií a syntezátorovým zvukem tak, až mu vylézají melancholické písně jak od Cloud Boat.

Caveův Strom z kostí nepotřebuje melodii

Fomas | recenze 04.10.2016

Odkaz na tragickou událost lze nalézt v každém textu. Někdy více, jindy méně konkrétně. Nick Cave - Skeleton Tree.

Vyvolení, nebo uklizení?

Petr Janiš | recenze 02.10.2016

Děj románu je servírován v několika různých časových rovinách, čímž se postupně před čtenářem skládá životní mozaika nejen obou hlavních postav.

Logic: inkarnace za milion+

Mikuláš | recenze 28.09.2016

Z odstupu může celá nahrávka působit až experimentálně, k takovému soudu svádí i relativně krátká stopáž tracků, často uvozovaná deníkovými audionahrávkami z běžného života.

V zajetých kolejích (Billy Talent)

Martin Řezníček | recenze 26.09.2016

Affraid of Heights se vrací k punkovým melodiím. Nahrávku lze chápat jako vzkaz současné společnosti, Kowalewicz se v tomto ohledu vyjádřil jasně.

Blossoms:Blossoms

Jakub Lobl | recenze 22.09.2016

Debut Blossoms není žádná bomba, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu.

Explosions in the Sky: co uměli, vyhodili z okna

woko | recenze 21.09.2016

Poslouchat The Wilderness je jako poslouchat soundtrack k devíti různým kratkometrážním snímkům.

Kámoši démoni a útěk s vlky (Aurora)

Lidmila Maršálková | recenze 19.09.2016

Nelze přeslechnout, že Aurora v textech často utíká do fantasy světů, dětských vzpomínek a k nutkavé potřebě upnout se na někoho a mít pro koho žít.

Dělat to, co umělci dělají (The i.l.y’s)

Míša Černá | recenze 16.09.2016

The i.l.y’s, tedy dvě třetiny Death Grips Zach Hill a Andy Morin, přichází po roce s novou deskou, která se od té první značně liší.

Teho Teardo & Blixa Bargeld a černočerná čerň

Viktor Palák | recenze 12.09.2016

Barevné odstíny za těch pár let potemněly, smích oba hudebníky a – jak často zdůrazňují – přátele přešel. Nerissimo je italským slovem pro černočernou čerň.