Švestkový Dvůr. Pohádkový název poetického místa obklopeného kukuřičnými poli a švestkovými stromy, kde byl kolem roku 1868 postaven statek. O 127 let později?

Thriller Její zpověď poprvé představuje charakteristický rukopis režiséra a navíc přihazuje ohlédnutí za soubojem němého a zvukového filmu.

Neočekávaná spojení jsou na Folkových prázdninách standardem, letošní rok s podtitulem O odvaze, jich přináší ještě o něco více.

Poslední Hitchcockův němý film za doprovodu Flash the Readies a hostujícího Kittchena sliboval vytrhnutí se z průměrnosti.

Hudba je základním stavebním kamenem doprovodného programu Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Jak chutná ročník 2015?

... Kalle jsou zkrátka Kalle, dobře vědí, že naděje nevysvitne. Duo si tak nemusí na nic hrát, může být samo sebou a nechat osobité a pomalé sadcore plynout.

Carnem rozjede doprovod k filmu hned od počátečních titulků, na jejichž pozadí rotuje malá tanečnice. Hudba šlape v tempu jejích otáček a i první scéna ladí skvěle do rytmu.

Kytarista odkládá nástroj a bere za bubny, basa zůstává u spodu, klávesy oscilují v kruhu, ale konečně to funguje... Letos jsou němé filmy v režii Alfreda Hitchcocka.

Majster a Margaréta. Poslední díl zcela neplánované trilogie. Představení, které se vymyká. A ne snad proto, že je tak dlouhé, ale nýbrž proto, že je tak šílené.

Jestli si někdo myslel, že zvířecí vzory letos nefrčí, šeredně se zmýlil.

Colours of Ostrava 2015 jsou za námi, bilancujeme, ano? Slova líbezná, i kritická aneb podle toho, čí chceš zpívat píseň, uřež si tlustou hůl.

Příjemně uvolněný podvečer s Proseccem, za dohledu Jů a Hele. Po roce opět malý hudební výlet do festivalových Varů, letos jen na koncert skupiny Voilà!.

Na to, že ortodoxní „meltaři“ se pohoršovali nad jejím zařazením do programu a v areálu jsem potkal pár lidí s tričky "Melt 2015 - who the fuck is Kylie?", do…

Představení slibovalo působivý zážitek už jen přítomností Adama Reada, který spolupracoval se Cirque de Soleil, a Fyodora Makarova, který je členem slavné Sněžné show Slavy Polunina.

V neděli jsem šla cestou malých scén a jistot, které komerční headlineři nikdy nenabídnou. Bylo na čase soustředit se také na trochu toho hudebního vzdělání, tzn. co neznám, poznám a…

Papírově byl nedělní program pouhým stínem dnů předešlých. Jenže realita nakonec předčila očekávání neb přinesla řadu překvapení. Některá příjemná, jiná méně.

Davy se unavily, tempo viditelně kleslo, všichni vzdychají, ovívají se… jak je ten třetí den krizový, tak je skvělý. Hudebně stoupal diagonálou vzhůru a došlo i na „nebezpečnou“ horečku sobotní…

Strávit celý den prakticky na jedné festivalové scéně a nelitovat ani minutu? Zázraky se dějí nejenom o Vánocích.

Třetí den bývá kritický, kafe nepomáhá, zato pivo zabírá tak nějak rychleji a s nohama se začíná plést i jazyk. Naštěstí přišla dramaturgie s ohleduplným programem skýtajícím zasloužený relaxační potenciál.

Bylo by co kritizovat, ale po takovém dni nemám potřebu. Uspokojená headlinery, na obláčku euforie, promítám si znova nejdokonalejší z žen. St. Vincent! Postmoderní madona.