mArcElkrIz | Články / Recenze | 09.03.2014
První poslech. Hluboký zářez pod kůži.
Námět. Kdesi v pozadí, v kořenech projektu, stojí víc jak půl století starý příběh kurtizány toužící po manželství a lásce movitého galantního elegána. Pátrejte po značce „Colette – Gigi - 1944“. Julia Holter ale od romantických bublinek odbočila ke sžíravé atmosféře křiklavých barev, oken do soukromí, mrtvých duší, extra silných parfémů, odhaleného soukromí, zničujících pudů, svazující všemohoucnosti sítě sítí, bezvýchodných situací, extází a bolesti. Od pohádkových konců k nesčetným výhřezům reality. Přeskakuje od plakátovosti k vykreslení nejjemnějších pavučin duše. Nad tenkou hranici kýče povznesena finální formou.
Písně. Samy o sobě silné, obstály by v jakémkoliv aranžmá. Rád si je vyslechnu třeba v malém klubu v doprovodu houslí a tahací harmoniky nebo od Julie a capella ve sprše.
Preciznost. Konstrukce celé nahrávky se spoustou masivně vyznívajících nosných ploch i křehkých stylotvorných detailů působí vzdušně a odlehčeně. Melodické linky i zvolené zvuky se sbíhají a proplétají. Žádné ostré beaty, mohutné orchestrace ani zaběhlé kytarovo-pop-rockové jistoty. Místo toho samonosný hlas, kouzelné frázování, vrstvení, modulace. Hlas vévodí a veškeré dechové a smyčcové nástroje nebo takřka srdeční tep suplující bicí jej pouze dobarvují, zesilují intenzitu a nechávají doznít. Do poslední detailu propracované kompozice.
Nadžánrovost. Zaběhlé škatulky nestačí. Julia Holter vychází z klasického hudebního vzdělání, z lásky k čisté písňové formě, z nádechů avantgardy i jazzu, z kabaretních popěvků, z experimentální elektroniky i obdivu ke scénické hudbě. Žádná velká futuristická progrese skrze moderní techniku (i když i to díky rozdílům mezi jednotlivými položkami v její diskografii nelze do budoucna vyloučit), ale poctivé komponování, aranžování, tkaní, párání a sešívání.
Vkus. Podle výše vyřčeného by mohla přijít obava z pompéznosti, přeplácanosti, kýčovitosti. V tomto směru je Julia Holter silná a vše podřizuje čistotě celkového vyznění a jednotné atmosféře alba. Devalvace vlastního díla neuváženým krokem je nepřípustná.
Julia Holter - Loud City Song (Domino Records, 2013)
http://www.juliashammasholter.com
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.