Rudolstadt Festival, 7.7. 2018, Rudolstadt

Sobotní odpoledne na sluncem rozpáleném rudolstadtském náměstí patří Curly Strings. I když slovní spojení "estonský new grass" moc důvěry nevzbuzuje, nakonec nelitujeme. Curly Strings mají blíže k folku, působí hodně sympaticky a důkazem toho je i roztančený dav, ve kterém tu a tam někdo mává estonskou vlajkou. V parku zatím ladí početný ansámbl El Gusto - znovuobjevený orchestr, o kterém vznikl i zajímavý dokument. Na jednom pódiu vedle sebe hrají arabští a židovští muzikanti, mladí se staršíma, všechno klape.

Italští Ganes nás příliš nezaujmou, irští Lankum si oproti nim zajímavě pohrávají s irským folkem (hodně minimalismu) a i přes počáteční rozpaky si k nám jejich hudba najde cestu. Park se zaplní tak, že se nedá skoro projít, bezpečnostní opatření se zpřísní. Hlavní hvězdou festivalu je bezesporu Graham Nash (ano ten z Crosby, Stills, Young and Nash). I když průměrný věk publika je nějakých padesát let, charismatický sedmdesátník dokáže zaujmout i ty mladé. A dojmout skoro k slzám.

Na sentiment ale není čas, chmury rychle vyžene Omiri. Portugalský experimentátor a hudební alchymista míchá samply tradičních hudebníků s elektronickými beaty a živými nástroji, k tomu promítá záběry z vesnic celého světa, na pódiu křepčí dvě tanečnice. Úžasný zážitek.

Až v jednu začíná hrát americký hip hoper Oddisee. Newyorský sound, chytré texty a rap s přesahem. Před rokem tenhle sympaťák okouzlil Prahu, letos si podmanil Rudolstadt.