Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 07.12.2014
Jako skeptik jsem měl z koncertu obavy a dlouho váhal, zda vůbec jít. Hlášky o zombie revival, o dalším pilíři důchodové reformy nebo na české poměry a českou kapelu nečekaně vysoké vstupné mě dlouho odrazovaly a když jsem se nakonec rozhoupal, byly už lepší lupeny pryč. Pořadatelé správně počítali se starším publikem (prý jich přišlo deset tisíc), proto zhruba devadesát procent kapacity bylo „do židlí”.
Obavy z akustiky haly se naplnily hned s prvními tóny. Část zvuku (hlavně bicí a nejvíce činely) se odrážela od protilehlé strany a se zpožděním vracela, což působilo značně rušivě. Další obavy směřovaly k hlasu Báry Basikové. Po poslechu nové desky jsem měl pocit, že vyšel nový zákon zakazující zpěvačkám zpívat příliš vysoko nebo že je Basiková hlasově za zenitem a že se o éterické výšky ani nepokouší. Když navíc první skladbu večera (Stromboli), při níž se na nahrávce vznáší v nebetyčných výšinách, jen odhučela, čekal jsem jen to nejhorší. Šlo o klamání nepřítele, protože v průběhu večera se do toho mnohokrát opřela a bylo to skoro tak, jak známe z alb i z dávných koncertů, takže jediný větší kiks jsem zaregistroval v Košilele, kdy se nemohla sejít s Michalem Pavlíčkem. Ovšem komentáře mezi skladbami si mohla odpustit. Připomenutí, že má svátek (a rovnou si sama popřát), komu je následující skladba věnována, kdo dorazil na koncert atp. bylo zbytečné a trapné. Neodpustím si ani poznámku o úrovni zpěvaččiny angličtiny - nebyla sice tristní jako u premiéra Sobotky, ale u skladeb z druhé desky bych dal přednost jejich české verzi.
Michal Pavlíček neexhiboval a nesóloval, střídal kytary častěji než Lady Gaga šaty, které zase Vendula Kašpárková průběžně odkládala. Rytmika Veselý - Kryšpín šlapala (až na občasné „brambory do sklepa” při použití dvoukopáku). Hostů bylo užito střídmě. Vilém Čok odzpíval Ó hory s maketou hory, dvě skladby si odehrál Roman Dragoun, stejně jako Vladimír „Guma” Kulhánek na basu. Škoda, že to nebylo slyšet. Nevyužita zůstala velikost pódia (umělci zabírali tak třetinu) a lze jen litovat, že nebyly vyčerpány možnosti světelné a vizuální techniky - hudba Stromboli po tom svým charakterem přímo volá, se scénou evokující cirkusové šapitó (i sopku) se dál nepracovalo.
Během večera zazněly především skladby z druhé a třetí strany dvojalba, méně ze Shutdown. Nová nahrávka byla zastoupena jen třemi kusy (naštěstí) a živé podání bylo mnohonásobně lepší. Před přídavkem dvou písní, po němž si diváci vytleskali ještě jednu, proběhl křest nového alba Fiat Lux. A pak jsme šli domů. Přes všechny výhrady jsem si ty dvě a půl hodiny užil. Sice to nebylo tak kulervoucí a srdcervoucí (nebo obojí) jako před lety, ale o kolika koncertech to lze vlastně říci?
Stromboli
4. 12. 2014, O2 Arena Praha
foto © Jan Julínek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.