Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #15: Kolik váží Anděl?

Šejkr #15: Kolik váží Anděl?

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.04.2015

Tentokrát trochu jinak, hudbu nechme pro dnešek stranou. Léta se o Žánrových cenách Anděl nemluvilo tolik jako v minulých dnech, příznačně vůbec ne proto, kdo cenu získal nebo nezískal. Diskutovala se forma předávání, přehlídka vystupujících nebo účast Visacího zámku. Jen málo se mluvilo o tom, že jeden z vítězů, skupina Hanba, cenu odmítla. Ani ve sběru prý nemá solidní hodnotu. Kolik dnes váží Anděl?

Váha je relativní veličina. Něco úplně jiného znamená soška pro babičku, které ji Kittchen, loňský vítěz, věnoval, hodnota se rapidně mění v případě pořadatele akce, který ji neváhá použít ve prospěch svěřenců, neoddiskutovatelně méně měří Pavel Klusák, který svou glosu k letošnímu předávání otevřel větou: „Omlouváme se, že píšeme o cenách Anděl. Víme, že dnes už nikoho pořádně nezajímají.“ A zase trochu jinak tomu bude v případě Martina Tvrdého, který v textu na stránkách Radia Wave kritizuje způsob letošního předávání, ale rozhodně nezpochybňuje hodnotu a smysl žánrovek. Tedy pro nominované či hlasující.

Čtyři roky jsem působil v Žánrových Andělech jako garant sekce Alternativní hudba. Přes diskutabilní kredit, který již tehdy Andělé měli, mě nabídka potěšila. Ceny Anděl pro mě pořád něco znamenaly, respektive právě jejich žánrová část, která jako jediná v mých očích měla smysl. Často jsem s různými lidmi mluvil o tom, zda a jakou váhu ceny mají. Jestli – v podobě, v jaké se v posledních letech prezentuje – snese kritický pohled. Argumentoval jsem vždy stejně: Anděl význam má, byť jen proto, že se část veřejnosti dozví o kapelách jako Kalle nebo Hanba. A dosadit lze i jiné vítěze a nominované, přestože možnost „propagace“ plynula z jedné tiskové zprávy. Z holého výčtu, bez nutného kontextu.

Naivita? Snad, leč dojem mám potvrzený od několika oceněných, kteří dostali víc nabídek na koncertování, rostla pozornost i zájem o jejich tvorbu. Poslední dva roky jsem do práce na Žánrových cenách vstupoval s tím, že „letos je to naposledy“. Nestalo se, vřelé reakce vítězů potvrzovaly, že je potřeba pokračovat, i proto, aby se změnilo vnímání kategorie Alternativní hudba. Jako její garant jsem vybíral hlasující i alba, ze kterých následně volili. Snažil jsem zařazovat také díla na pomezí žánru – věřím, že je to důležité, přestože respektuji jiné názory. Letos ale moje působení v Žánrových cenách definitivně skončilo. Z vlastní vůle.

Zpět k naivitě. Nejde o to, že by hodnota ceny výrazně klesla. Mnoho let je zřejmé, že Žánrové ceny jsou pro pořadatele jen pojistkou relevance, nebo, lépe řečeno, alibi, které lze použít při pátrání po trendech či okrajových oblastech mimo muzikály a kabarety. Kdyby se začalo tvrdit, že cena nemá dostatečný kredit, kontext nebo přesah. Jak to, máme přece žánrové Anděly, víte? V tomto souhlasím s Pavlem Klusákem, který mluví o tom, že někteří ocenění mají vetší kredit než ceny samotné. Cituji: Anděl potřebuje Kalle, a ne naopak.

Nechci se pozastavovat nad tím, kdo na předávání vystupoval. Oficiální vyjádření hovoří jasně: ceny pořádáme a sponzorujeme, tudíž máme právo sestavovat program večera. Zastávám diametrálně odlišný názor, ale to nechme stranou. Důvod mého rozhodnutí nepokračovat v působení v Žánrových cenách Anděl je jeden jediný: stále věřím, že tato cena svou váhu a význam má a přístup pořadatelů vnímám jako tristní hazard s touto, jakkoliv relativní hodnotou. Nejen proto, že odsoudili vítěze, nominované, garanty, hlasující a fanoušky do role statistů v nešťastné estrádě, ale především proto, že Anděl u nich má ještě menší hodnotu než ve sběrných surovinách.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články