Zdeněk Němec | Články / Reporty | 01.10.2017
Čas ukazuje za pět minut koncert a pod pódiem je zbytečně moc volného místa. Muž číslo jedna: “Kde jsou všichni ti vysokoškoláci v kostkovaných košilích a s patkama na hlavě? Na kdejakou pičovinu si zajdou, ale když přijede konečně pořádná muzika, tak nic.” Muž číslo dvě přikyvuje a muž číslo jedna ví: “Škoda mluvit.” Stejně tak bychom se ale mohli ptát, kde byli tihle dva a jejich kumpáni, když v sobotu do brněnské Prahy dojeli Mohammad. Bylo tam tak dvacet lidí, včetně barmanů. Škoda mluvit.
Father Murphy nastupují před poloprázdný parket, ovšem povědomé obličeje z koncertů Swans nebo Killing Joke tvoří dychtivé publikum. Pamětníci, na které v Kabinetu často nenarazíte, reagují od začátku patřičně a ženou okultní dvojici k velkému výkonu. Freddie a Chiara jsou propojeni intenzitou přesahující jakákoli intimní spojení, na pódiu jsou uzavřeni v bublině, do níž může proniknout jen potlesk mezi písněmi. Nonverbální a mimosmyslové dorozumívání je až hmatatelné, přesto lze komunikaci sledovat jen nezúčastněně. Fyzické přesahy přichází spolu se zvukem, ale k tomu tentokrát nedošlo. Hlasitost během úvodní části Father Murphy si zasloužila vyšší hladinu.
Jarboe, gotická divoženka z dob The Living, je minulostí. Zpěvačka jako víla, oděná do noční oblohy beze hvězd a s odbarvenými vlasy, vplouvá na stage. Jedinečná vokalistka má ještě decentnější nástup než její kolegové Freddie Murphy a Chiara Lee, kteří se stahují do pozadí. Komorní šepot a odříkávání intimních příběhů střídá intenzivní přednes, sálem zní sténání i působivý vokál se syrovým doprovodem. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem čekal víc. Jak v případě prožitku, tak délky vystoupení, které se včetně předehry italské dvojice vešlo do necelé hodiny.
Publikum se během setu rozrostlo do sympatických rozměrů, ale návyk na časový standard předkapela v devět, headliner v deset, udělal svoje a nic na tom nezměnilo ani oznámení pořadatelů na eventu. A to můžou být všichni rádi, že se nezačalo v osm…
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.