Anna Mašátová | Články / Reporty | 25.03.2013
Zatančit si na slušnou muziku, která svou stupiditou neurazí vaše mozkové buňky natolik, aby spáchaly čestné harakiri po prvních tónech. Dát si drink, možná pokouřit něco ze zakázaných látek. Plán na ideální víkendovou noc. A dá se tedy považovat za výhru, když se zadaří, a ačkoliv to nečekáte, dostanete všeho dvojitou porci. Asi tak se mohli cítit příchozí na koncert Skip & Die. Relativní novinka na hudební scéně, založená jihoafrickou umělkyní Catarinou Aimée Dahms aka Cata.Pirata a holandským producentem Jorim Collignonem, totiž dorazila v pátek do Prahy.
Dvojice se seznámila v holandském nahrávacím studiu, slovo dalo slovo a brzy se vydali do Afriky. Debutové album Riots in the Jungle tak vznikalo přímo na prašných cestách mezi Johannesburgem a Cape Townem. Zakladatelé využili příležitost přizvat k nahrávání i místní kapely a zúročit mix jazyků, v němž Catarina vyrůstala – angličtinu, afrikánštinu, xhosa, zulu, španělštinu či portugalštinu. Deska vyšla na podzim minulého roku, klipy na youtube s výraznou zpěvačkou vypadaly více než slibně, bylo se na co těšit.
Chvíli po půl deváté odstartovala show pecka Jungle Riot. Pódiu dominovaly dvě nemalé soustavy perkusí, za kterými se oháněli Gino Bombrini s Niquem Quentinem, záda jim kryl sitárista a kytarista Daniel Rose a klávesista René Kuhlmann. A samozřejmě nechyběla Catarina, neuvěřitelně útlé stvoření v oblečku, za který by se nemusel stydět žádný ze členů saturnské party Sun Ra Arkestra. Ve zlaté pláštěnce zářila jak živá prskavka. Kromě jekotu, chichotání, rapu a zpěvu naprosto fascinovaly její taneční výkony v botách na tlusté platformě snad těžší než ona sama. Energické beaty, opojný zvuk sitáru, hyperaktivní zpěvačka, se kterou šili všichni čerti a která v obřím obutí předváděla tanečky s baletní lehkostí. Styl Lady Gaga, jen se u toho netvářila tak kysele. Kromě značně psychedelické vizuální stránky hrají bezpochyby důležitou roli také texty, které stejně jako Catarininy filmy a performance reflektují hlavně osobní zážitky, fantazie, sociální a politickou situaci. Což napovídají i názvy písní – La Cumbia Dictadura, Killing Aid, Delhi Dungeon nebo Love Jihad. A pravděpodobně svou roli hraje i neskrývaně kladný přístup k psychotropním látkám.
Koncert sice krátký, nicméně úderný, živelný a zábavný. Až na zvuk. Několik prvních písní jako by diváky a kapelu oddělovalo sklo, vynahrazovala to jen verva, se kterou se do toho muzikanti opírali. Během hodinového zběsilého tranceového tripu neváhala Cata skočit mezi příchozí a protančit se po sále, rozjařené publikum se dočkalo i dvou přídavků Macacos Sujos a Senorita. Dokonalá ukázka rozšiřování fanouškovské základny.
Jak sama nomádka glosuje, jejich hudba je „O kráse i svinstvu. Kaleidoskopická party na tenké hranici mezi životem a smrtí. Skip and Die motherfuckers!“
P.S. Jedete v létě na Pohodu? Ano? Tak na ně zaskočte...
Skip & Die (jar/hol)
22. 3. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.