Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 26.10.2014
Nejsledovanější filmy druhého dne se přesunuly do Domu kultury, který prošel hned dvěma změnami. Na sedačkách se dá normálně sedět déle jak deset minut a v mezipatře se zrodilo živé studio České televize, což působí skvěle. Bohužel je v místě, kde zatím vždy byl prostor pro pohodlný voraz návštěvníků. Festival není jen pro lidi u telky, drahá ČT...
Hudebním fanouškům neměl uniknout jeden z vrcholů večera – Evangelium podle Brabence. Nečekaně komorní a apolitická filmová výpověď o tom, jak se budou střílet kormoráni. A jestli Vráťa patří do této doby, když ani jeden z jeho psacích strojů nebyl nikdy zavirovaný. O tom, že se k němu blázni hlásí, protože cítí, že je načatej. Evangelium podle Brabence je tak trochu pozitivní výpověď v lomozu tak trochu negativního světa. Následná diskuze byla jednou z nejpřátelštějších, které jsem na festivalu zažil.
Když se v předchozím ročníku odtajnil rozpracovaný projekt Gottland (který má letos na festivalu také své místo – tentokrát hotový), honosil se početnou návštěvností. Letošní sekce Work in Progress se zaměřila na filmové zpracování další knihy, která oblétla naši zemi a bleskurychle mizela z prodejních pultů. Jde o publikaci Vladimira 518 – Kmeny, jejíhož filmového zpracování se ujala jména jako Pavel Abrahám, Bohdan Bláhovec a další. Jak tomu u projektů s velkým počtem režisérům bývá, můžeme se těšit na seriál s díly střídavé kvality.
Z představených epizod tahali hip hopeři za nejkratší konec, přestože zaujali nenásilnou a pozorovatelskou formou, v důsledku působili bezradně svým úzkým zaměřením. Motorkáři oproti tomu rozehráli vlnu absurdity, ve které je český dokument tradičně silný, hipsteři, coby aktuální trend dneška, dobře zkombinovali sebereflexi s ironií.
Druhý den taky ukázal první pořadatelské špíčky. Jako například že když se do sálu hrne 300 lidí, otevřeme osmnáctý rok po sobě jedny dveře z pěti. Každý si tak může odstát svůj kus festivalu. Na druhou stranu byla zřízena festivalová free-wifi, takže jste si během dlouhého stání mohli pustit třeba fotbalový přenos. Do Jihlavy přijela Zbrojovka, a tak měl jeden starší dokument letos dodatečnou reprízu. 2:0
18. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
23. – 28. 10. 2014, Jihlava
www.dokument-festival.cz
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.