Články / Recenze

Unknown Pleasures jako Hookovy paměti

Unknown Pleasures jako Hookovy paměti

Petr Janiš | Články / Recenze | 26.07.2014

V roce 2007 vznikly dva filmy o legendární kapele, která stála a definovala hudební proud označovaný cold wave či post-punk. První s názvem Joy Division, druhý jako Control, jehož režisérem je světoznámý fotograf Anton Corbijn. Předlohou snímku Control byla autobiografická kniha Deborah Curtis (vdova po frontmanovi Joy Division Ianu Curtisovi) Touching from the Distance. Po zhlédnutí poslední vteřiny filmů se dostává pocitu, jako by už nic nemuselo být dodáno. Vše podstatné bylo řečeno, jeden tragický životní osud završen.

Jenže ze strany zpěvákovy vdovy se jednalo o pohled na kapelu „zvenčí“. Zachycení Curtisova života s Joy Division ve vzpomínkové knize Petera Hooka Unknown Pleasures – Inside Joy Division je o to cennější, že se k němu vyjadřuje přímo baskytarista, jenž byl jedním ze zakládajících členů kapely. Hook se snaží postoj „o mrtvých jen dobře“ zbořit – z Curtise snímá intelektuálskou auru a staví ho na roveň svých kolegů: „... Ian nezmizel, aby se ponořil do četby Dostojevského, jak by měl podle Annik nebo Debbie učinit. Ne, smál se tomu stejně tak jako my. Byl zkrátka jeden z nás.“ Zároveň dokázal popsat, v čem byl Curtis pro skupinu nepostradatelný: „Byli jsme tři samostatné ostrovy, které Ian uměl stmelit (...) psal skvělé texty, které jsme přes naši do sebe zahleděnost vůbec nevnímali...“ Právě pasáže s retrospektivním zpytováním svědomí jsou asi těmi nejsilnějšími z celé knihy – mohl Hook spolu s Morrisem a Sumnerem Curtisovi pomoci, kdyby nebyli tak sebestřední?

Období strávené v Joy Division rekapituluje Hook po více než třiceti letech a nutno říci, že tento odstup knize více než prospěl – autor se (už) nebere příliš vážně a v knize se několikrát dokáže „otřít“ nejen o vycizelované hudební zázemí dnešních dní, ale zároveň sebeironicky zesměšnit sama sebe: „Vím, že budu vypadat jako starý páprda, ale nasrat, je to moje kniha.“ Hook s pověstným anglickým humorem odhaluje, jaké následky měla dopravní nehoda na jeho šoférskou povinnost i následnou životní etapu: „Od té doby jsem už neřídil. Buď to byl Terry, Twinny nebo Dave Pills, co řídili dodávku, a já jsem po každém koncertě skončil se zbytkem kapely v baru – chlastal a snažil se sbalit holky. Na jednu stranu to bylo bombastický. Na druhou jsem se stal alkoholikem.“

Exkurze obdobím existence Joy Division je napsána tak precizně, až má čtenář pocit, jako by se stal pátým členem kapely a zúčastnil se jejího vzniku i rozpadu v důsledku Curtisovy sebevraždy. K některým událostem se Hook vrací zpětně díky setkání s fanoušky, kteří s ním sdíleli vzpomínky na dávnou minulost: „Řekl: ,Viděl jsem tě, když jsi hrál s Joy Divison v Nashville Rooms v Londýně. Byl jsem tam s kámošem, co se dostal na pódium, aby se mohl vychcat v šatně, a tys ho skopl z pódia.‘ ,Jo, to si pamatuju,‘ řekl jsem, ,drzej parchant.‘ Pokračoval: ,No, oběsil se.‘ Odvětil jsem: ,A sakra. Snad ne kvůli tomu, že ne?‘“ Fanoušky Iana Curtise zamrazí, jiní se nad sarkastickou poznámkou pousmějí.

Každá kapitola – celkem jich je pět – obsahuje časovou osu, která shrnuje dané období vztahující se k samotné skupině a jejím členům. Bonusovým materiálem je kompletní seznam koncertů, které Joy Division (ne)odehráli. Některé z nich navíc obsahují perličky, jež Hook shledává podstatnými.

A Hookova kniha je mimo jiné zábavným čtením, které v některých pasážích „šlape“ na paty humoru známého ze seriálu Jistě, pane ministře, pokud ne tomu montypythonovskému.

Info

Peter Hook – Unknown Pleasures: Inside Joy Divison (Simon & Schuster, 2013)
www.peterhook.co.uk/#/news/unknown-pleasures-inside-joy-division-paperback-published-25th-april-2013-by-simon-schuster

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace