Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 23.01.2018
Hudba se dá prožívat různě. Jedni ji nasávají nehnutě s očima přibitýma k podlaze, někde uvnitř sebe, jiní v hudebním proudu hledají rytmické struktury, aby se svíjeli v tanečních kreacích. Další jen uznale pokyvují hlavou a sledují hudební dění bez toho, aby by se napojovali na jiné sféry. I takhle nějak to vypadalo na sobotním koncertu čínských postrockových prominentů Wang Wen na strahovské Sedmičce. A že přišly sotva tři desítky platících na to nemělo pražádný vliv. Ani na míru nasazení ze strany kapely, ani na oddanost těch ostatních. Přišli ti poučení, ti, které už hudba Wang Wen lapila.
Ne nadarmo mají na obalu své předposlední desky Eight Horses osmičku zvlněných čar, které Evropanovi připomenou poklidné vlnobití. Jak výstižné. Pomalé meditativní pasáže, které nikam nespěchají, rázem přetrhne hluková nálož ne nepodobná fyzickému tlaku Swans, při kterém se musely třepat postele ve vyšších patrech studentských kolejí. Wang Wen byli při své premiéře u nás dokonale soustředění. Ono taky dělat show při složitě strukturované hudbě, která vyžaduje dokonalou hráčskou spolupráci, není dost dobře možné. Wang Wen mohli na první pohled působit jako šest samostatných jedinců, každý uzavřený do svého vlastního světa, s pohledem upřeným kamsi do dálky nebo naopak přibitým na hmatníku kytary. Komunikace v té klasické podobě byla passé, tady se už pohybujeme na jiné úrovni provázání energií mezi muzikanty a publikem.
Wang Wen přijeli přímo z natáčení nového alba a představili i zbrusu nový kousek. Jinak byly páteří vystoupení skladby z posledního alba Sweet Home, Go!, ale - prý, když je to ta česká premiéra - došlo i na starší věci. Dělení na písně však není podstatné. Koncert Wang Wen funguje jako celek, je to sevřený, emotivní zážitek, který u každého posluchače rozeznívá jiné struny. A proto taky těch pár lidí přišlo. Aby struny byly rozezněny.
Wang Wen (chn)
20. 1. 2018 Klub 007 Strahov, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.