Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 23.01.2018
Hudba se dá prožívat různě. Jedni ji nasávají nehnutě s očima přibitýma k podlaze, někde uvnitř sebe, jiní v hudebním proudu hledají rytmické struktury, aby se svíjeli v tanečních kreacích. Další jen uznale pokyvují hlavou a sledují hudební dění bez toho, aby by se napojovali na jiné sféry. I takhle nějak to vypadalo na sobotním koncertu čínských postrockových prominentů Wang Wen na strahovské Sedmičce. A že přišly sotva tři desítky platících na to nemělo pražádný vliv. Ani na míru nasazení ze strany kapely, ani na oddanost těch ostatních. Přišli ti poučení, ti, které už hudba Wang Wen lapila.
Ne nadarmo mají na obalu své předposlední desky Eight Horses osmičku zvlněných čar, které Evropanovi připomenou poklidné vlnobití. Jak výstižné. Pomalé meditativní pasáže, které nikam nespěchají, rázem přetrhne hluková nálož ne nepodobná fyzickému tlaku Swans, při kterém se musely třepat postele ve vyšších patrech studentských kolejí. Wang Wen byli při své premiéře u nás dokonale soustředění. Ono taky dělat show při složitě strukturované hudbě, která vyžaduje dokonalou hráčskou spolupráci, není dost dobře možné. Wang Wen mohli na první pohled působit jako šest samostatných jedinců, každý uzavřený do svého vlastního světa, s pohledem upřeným kamsi do dálky nebo naopak přibitým na hmatníku kytary. Komunikace v té klasické podobě byla passé, tady se už pohybujeme na jiné úrovni provázání energií mezi muzikanty a publikem.
Wang Wen přijeli přímo z natáčení nového alba a představili i zbrusu nový kousek. Jinak byly páteří vystoupení skladby z posledního alba Sweet Home, Go!, ale - prý, když je to ta česká premiéra - došlo i na starší věci. Dělení na písně však není podstatné. Koncert Wang Wen funguje jako celek, je to sevřený, emotivní zážitek, který u každého posluchače rozeznívá jiné struny. A proto taky těch pár lidí přišlo. Aby struny byly rozezněny.
Wang Wen (chn)
20. 1. 2018 Klub 007 Strahov, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.