redakce | Články / Sloupky/Blogy | 14.01.2015
Mother: Aneta Langerová? Ta má u mě plusové body za sexuální orientaci, ale to se neříká, otočený sexismus je zase jen sexismem. Panenko Marie v dřevěných šatech/ ptám se co mi je/ nechci tu stát… Podobně neotřelé momenty na desce nazvané Na Radosti jistě jsou, ale jsou taky vykoupeny (sick!) hefty typu: Ach, dívko ztepilá, proč máš ruce v klín/ a celý dny objímáš svůj věrný stín (a áááá a). Spolu s patosem upřímně upřímným okupuje děsivé místo mezi dancefloorovými úpravami lidovek Gregoryho Buriana v Bohemii a Nedvědovými přírodními obrázky. Chci říct, že různě zmiňovaná a zhusta oceňovaná „autenticita českého venkova“ je autenticitou Anety Langerové, její něžné duše. Proti tomu nic, venkov se dá nahlížet z různých pozic, včetně těch obláčkově rozmilých. Mám rád její vokál, vůbec mě neuráží, jen se nemůžu zbavit pocitu, že potenciál je daleko větší. Asi je těžko po ní chtít, aby dospěla podobně jako Lenka Dusilová, stejně jako je nepříčetné psát, že je důstojnou nástupkyní Hany Hegerové, ve své generaci, to je samozřejmě vděčná hyperkokotina. Na Radosti je ztišená deska, která nejde zrovna na ruku rádiovým vlnám, což se cení, zároveň je těhotná zvláštně staromilským patosem textovým i hudebním, pro který ji můžete milovat, stejně jako nenávidět. Ovšem Langerová se nikdy netvářila jako punkerka, navíc z ní nesmrdí ten obchodní kalkul jako z výše zmíněných bobrů.
Fucker: Přijdu k ní blíž, přestane dejchat, řikám jí: „Aneto, KURVA, uprav si make-up!“ Sice se tvářím alternativně, ale frázování má snad nějaké nepsané pravidlo o souhláskách, ne? (Déééš-ť padá) Vyjasněme si jednu podstatnou věc: já nemám patent na vkus, to vy posloucháte sračky. Pánbů tě miluje, jen teď nemá čas. Já nejsem Albinino učeň, ale uši mi krvácí z vyumělkovanosti. Ten snare nemá tři metry (props pro Turcera).
Starý rám, nové kolo, rezavé žestě, kůrovcem ohryzané smyčce. Otvírací nájezd havaruje s prvním zahalekáním. Chlupaté chodidla a v mokrém snu soundtrack k Hobitovi. I s Edou, když bude mít svůj den. Texty jsou místy model Kryštof (ano, ten bez příjmení), aranže jakbysmet. Klus taky sliboval. Rádiu sice zrezla anténa, ale pachuť nedokvašených Anglických jahod provětrá konečník. Žumpa smrdí v jakémkoliv ročním období, ať už serete za pařez nebo do porcelánu. Nechlastám, nehulím. A to jsem z vesnice (slovník by odpovídal), ale už jsem zažil dost nato, abych měl z každé další Tragédie u nás na vsi zblité gumáky od hoven. Teď mým novým domovem je vřes, mech a tráva. Znáš křídla vran? Já zase vypelichané křídla Slavíků vycpaných pozlaceným kočičincem, holka. A my tu zapomínáme jen to, co se nám hodí, tak bacha. Nechci se nikoho dotknout. Ani ukazovátkem. Smrdí vám sojky! Táhněte, hipíci!
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?