Versus: Kmeny (Rap)

Punk’s not dead, to je jasný, stejně jako banik pičo, čili hooligans. Kmeny pokračovaly třetím dílem, který se věnoval kmenu Rap. Co jsme očekávali, co vy a co z toho všeho bylo? Vladimir 518 je patronem nebo patronou celého projektu, čekalo se obligátní obsazení a další povinné propriety... Co my na to? Z pozice média celou sérii podporujeme, na druhou stranu nás to nezavazuje k poklonkování nebo mlčení. Dnes běží na čété dvě čtvrtý díl, Cosplay, pojďme si promrskat ten třetí, rapový.

Zdeněk Malinský: O víkendu jsem v tabletovém týdeníku Dotyk přečetl dva články, týkající se televizní podoby Kmenů: Život proti proudu a rozhovor s Vladimírem 518 Všichni čumíme do stejného ohně a konečně jsem pochopil, co tím chtěli básnící říci, resp. jakému divákovi jsou určeny.

A teď k dalšímu dílu Kmenů. Z odvysílaných dílů asi nejlepší, i když po prvním shlédnutí jsem si říkal: „Nový klip P.S.H.? Zajímavé pojetí, ale přeci jen, není moc dlouhý?” Je mi jasné, že jako spoluautor si Vladimír 518 přihřeje vlastní polívčičku (kdo by to neudělal?), ale přeci jen je toho moc. Na druhý pokus už jsem to tak neviděl: je to hlavně o P.S.H., ale není to jen o P.S.H. A protože rapové scéna není u nás široká jako třeba punková, drobet jsem postrádal zmínku o skupině Manželé - praotcích českého rapu. Takže konečně palec nahoru. Hezký úvod do dalšího studia rapu na našem území.

mexhouse: Tak rozhovory prozatím oželím, už jen proto, že nemám potřebu číst průvodní řeči o tom, co tím chtěl básník říct. Nefunguje to u punkových kapel v bukletu, je to zbytečné kdekoliv jinde. Dílo buď funguje, nebo nefunguje. Ostatní je omáčka a marketing, rozhovory tím spíš. Mantra „jakému divákovi jsou určeny“, která se u filmu dost často používá a která se ještě častěji vyskytuje v diskuzích pod recenzemi (nebo na csfd.cz), je taky marketing a apriorní pičovina, jak se dá něco takového spočítat? Nikdy jsem tomu nerozuměl, tohle cílení je iluze. Asi nečumím do stejného ohně.

Něco jiného je autorský záměr, který u Kmenů prozatím čitelný je a je postavený na narušování diváckých očekávání, o kterých jsem se bavili u prvních dvou dílů (u Punku a Hooligans). Zatímco u punku to byl protiklad životního stylu uprostřed jednoho kmene, u hooligans je to zas přesměrování hledáčku na obyčejného, „homolkovského“ člověka. Nejde ani tak o autorské naschvály jako o snahu provokovat (což se může i rovnat). Čím provokuje díl Rap? Čekáte Vladimira 518, jehož se vám dostane ve velmi malé (obrazové) míře, čekáte velkohubý profil plný hédonismu a nočního života. Dostane se vám nečekaně civilní snímek, který tlumí jakékoliv vášně, ani skandování na koncertech nenabízí žádanou euforii. Schází kulometná rýmová palba, vulgarismy, čubky a drogy, nikdo si nepoměřuje péro, všechno je „normální“, až fádní, Vladimir 518 rapuje svoje sloky coby předěly mezi jednotlivými scénami, a všechno směřuje k finálnímu Vorlovu prohlášení: Tohle je moje práce.

O P.S.H. to samosebou není, stejně jako předchozí díly nebyly o konkrétních hooligans nebo Plexis. A Manželé? Není tam zmínka o žádných raperech vyjma okruhu BigBoss, a to jen v rámci „děje“, proč by měla být zmínka o praotcích hip hopu u nás, jaký by to dávalo smysl? Nikdo z nich se tam nevyznává ani ze vztahu k hip hopu, ani ke konkrétním jménům nebo ke scéně. Není proč, žádná encyklopedie.