Versus: Kmeny (Tuning)

Kmeny pokračovaly dalším dílem, tentokrát jsme mohli zhlédnout Tuning. Co jsme očekávali, co vy a co z toho všeho bylo? Čím větší auto, tím větší péro, to platilo vždycky. Jak se k tomu staví dokumentaristi? Máte raději Svět motorů, nebo Chromy a plameny? Viděl někdo z vystupujících Cronenbergův Crash, nebo jde jen víkendové hobby pro poslušné kloučky? Říká se: Rozdíl mezi chlapci a muži je v ceně jejich hraček.

Zdeněk Malinský: Tunit se dá ledacos: auta, motorky, počítače, hi-fi…a stojí to hodně peněz, zatraceně hodně (o tom posledním dost vím)! Čekal jsem českou verzi autotuningu, tj. přidělávání plastových křídel, nástavců, sportovní zvuk vyndáním tlumičů a podobných nevkusností, naštěstí jsem se nedočkal.

Jedno podívání opět nestačilo. Film pěkný, muzika to posouvá ještě výš, volba obou protagonistů dobrá, žel hezkých holek málo. Škoda, že moc nepomohl vyjasnit pojem tuning - ne na otázku co, ale proč?

Vytuněný Trabant, jehož výkon motoru padl na pohon audiosystému a pro přesun je třeba zatlačit, stejně jako nutnost držet zvenku okna při zkoušce hlasitosti mi přijde beze smyslu, stejně jako přetaktování procesorů počítače, který je nutno chladit vodou nebo tekutým dusíkem. Je to takové „dokázali jsme, že to dokážeme”, v mnoha případech na úrovni klukovského kdo vejš, kdo dál nebo kdo má větší péro. Ale zřejmě je to pro někoho důležité.

mexhouse: „Holky nemaj pírsing, je... to... špatný...,“ zazní ve vytuněném díle Kmenů. Ano, hezkých holek je tam málo, ale jak se to vezme, nebo co čekat, když díl režíroval Janek Růžička, mimo jiné „otec televizního magazínu pro queer komunitu – Q“. Tudíž co působí potíže při prvním zhlédnutí, to je autostylizace, předvádění hlavních postav, a to včetně režiséra. Ten se nedrží zpátky a jeho žoviální (heterosexuální synonymum pro „teplé“) rozmluvy s postavami chutná, jako když se vám cizí kluk otírá v tramvaji o rozkrok (od kamaráda to neva).

S opakovanou projekcí nepříjemný pocit mizí a postupně doceňujete jednotlivé filmové složky: Vtipný kontrast hlavních postav (čmelda, který se hrabe ve vracích, vs. prošedivělý elegán s károu za sto tisíc západních peněz), velmi dobrá verbální vybavenost kloubící moto-slang se smyslem pro epiku, lascivně chromované zpomalené záběry na přeleštěné karoserie, chutně se doplňující s trackem Ich bin meine maschine (Atom™) a yello-kraftwerkovskou přebuzlou anti-diskotékou (ostentativní chlad je převlečená touha), a samozřejmě trapnost jako estetická disciplina, humanit(ár)ní postoj. Nejde o to obsáhnout „tuning“ v jakémkoliv smyslu, jen postavit nás před jednu ze sta klíčových dírek.

„Vy musíte být pevně spojený s tim autem, abyste měl tu prdel prostě na tom zadku auta, abyste cejtil, tou svojí zadní částí, co to auto dělá...“ A to se mi líbí. A pevně věřím, že křížový klíč na kola, v jehož středu je ukřižovaný Ježíš, je pro jeho majitele stejně vzrušující, jako pro křesťana sytič.