Tereza Tůmová | Články / Reporty | 16.04.2013
Druhý dubnový týden byl nadějně naplněn pozvánkami na akce debutantů a nových projektů. V pražském klubu 007 na Strahově uvedla v sobotu produkce Scrape Sound něžnou psychedelii Teen, které předcházel půlhodinový set Tomáše Kopáčka aneb Black Tar Jesus. Očekávání byla veliká, mediálně dobře zpropagovanou akci předcházela masáž superlativů a pár rozhovorů. Punkové výkřiky a emocionální výdechy visely napjatě ve vzduchu.
Show začala chvíli po osmé. Kolem pódia nehnutě postávali fanoušci a upřeně pozorovali introvertní představení. Sólo projekt Black Tar Jesus sklízel koncem loňského roku body v žebříčcích za působivou kytarovou introspekci, tentokrát, doplněn basákem a bubeníkem, předvedl Tomáš Kopáček sice zajímavý, ale poměrně apatický set. Potemnělé plochy kytary klouzaly pohledem po zemi; nulový kontakt s publikem nelze interpretovat jako přetvářku, dost možná stud. Občasným „díky“ vypomohl basák. Adekvátně chladnému tónu citové rozpolcenosti reagovalo publikum vlažně, oproti živelnějšímu podání v rámci alba nešlo nepostřehnout jistou nevýraznost. Odevzdaná představa zašedlých pocitů sehrála svůj part dobře. Byl to záměr?
Vzduch v mezičase rozproudila debata převážně cizinců. Až na pár výjimek všichni respektovali akci jakožto nekuřáckou, což je příjemný trend provázející čím dál více koncertů. Po chvíli se pódium rozzářilo šarmem čtyř Američanek na jarní tour po Evropě. Teen jsou současný projekt muzikantsky protřelé Kristiny Lieberson, jejích sester a kamarádky, soulad a provázanost byly znát. Pomalý začátek vynahrazoval sytý zvuk a první dva songy stačily, aby kolem stovky lidí zaplnilo prostor a energie nabrala spád. Příjemný zážitek dream pop songů s mnohovrstevnatými melodiemi a délkou daleko za hranicí klasických tří minut dokreslovaly milé úsměvy brooklynských holek. Střídání stylů, nádech post-čehokoliv, chytlavý rytmus bubnů a tóny kláves zavelely k sobotnímu odpočinku. Revolta se nekonala, punkové výkřiky vystřídalo pohazování vlasy a jemné rytmy vyznání z osobních vyhoření. Ukázkově situované „thank you“ a „ahoj“ jistě našly vděčné příjemce. Show nabírala na intenzitě, publikum reagovalo, kytara drhla a místy chraplavý Kristinin hlas dodával songům jiskru. Jako spirály paprsků dopadaly tóny pomalejších pasáží a hřejivě procítěné momenty nechávaly proudit myšlenky prázdnem.
Show byla sympaticky gradována, největší hit Electric sklidil aplaus, aby po nadšeném potlesku následoval rezervovanější přídavek a krátce po desáté nastala volná zábava. S úsměvem se rozprodával merch (parádní trička) za průměrné ceny a nezbylo než srovnat dva koncerty s podobným základem, ovšem s diametrálně odlišným přístupem. Black Tar Jesus talentem rozhodně zaujme, ovšem Teen si srdečností zajistí v budoucnu širší publikum a brzy se určitě přidá další tour. Prozatím však stačilo.
Teen (us) + Black Tar Jesus
13. 4. 2013, 007 Strahov, Praha
foto © Kryštof Havlice
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.