Tereza Tůmová | Články / Reporty | 30.09.2014
Dlouho jezdím na venkovský dům v sousedství Mladé Boleslavi, řekla bych na chatu, ale k chatě prý přísluší polní lůžka a my spáváme na posteli. Takže venkovský dům. Sem tam sleduji, co se bude dít v Boleslavi, a konečně se mi poštěstilo trefit víkend i zastihnout Manon meurt, které jsem se neúspěšně snažila odchytnout už v Praze.
Coby abstinent nemám o boleslavských hospodách a barech přehled, každopádně jsme se patřičně hipstersky vystrojili a na osmou večerní vkročili do pubu v účkové zatáčce na Starém městě. Muzika nikde, lidí pár, prolezli jsme to odspodu a nenašli ani plácek na hraní. U baru na nás týpek vypálil, jestli my jsme ti Manon meurt. „No, ne, my je tady hledáme, takže jsme tu dobře?“
Od čtvrtka probíhala Přehlídka netradičního filmu, netradičního ve smyslu víceméně pornografickém, dnešní koncert byl její součástí, i když těžko hledat souvislost mezi obscénnostmi („Byla jsem mladá, nezkušená a nenasytná na každého horkého ptáka.“ Vrchol pátečního večera – Josefína Mutzenbacher – byl ještě daleko.) a tvorbou Manon meurt. Nechtěla bych pominout fakt, že U-Turn Pub mě koncertním prostorem ve sklepě a vůbec atmosférou podobnou třeba pražskému Finalu potěšil.
Před desátou se ten týpek od baru vybalil s kytarou, bubeníkem a zpěvačkou (aka Wolf Trap). Maximálně kytara nějak zarezonovala, časem se ztrácel rytmus, a kdybych chtěla být zlá, jakože nejsem, zpěv bych označila za zbytečný (nazvučení dost ubralo zamýšlenému riot řevu). A protože opravdu nejsem zlá, tak poznamenám, že bubeník to mydlí dva měsíce a zvukař, veselá kopa, zvučil už druhou kapelu, když si všiml, že nemá zapnutý odposlech.
Přeskočím-li rovnou k půlnočnímu setu BBYB, nezbude mi než poznamenat, že zatímco jiným začínalo být zle z množství vychlastaného, mně působila fyzickou nevolnost už hladina decibelů, a víc jsem se nenamáhala testovat.
Každému je jasné, že Manon meurt jsou v rámci hajpu a naježděných kilometrů vyhraní, stejně jsem se ale neubránila dojetí, které mi čas od času působí muzika s jasným tahem a inteligencí. Set prosvištěl, i když jsem s radostí zaznamenala časomíru mnohem dál, než bylo očekáváno. Nevím a nechci říct, který part mě bere víc, jestli Kátin zpěv nebo basa, který z kluků mě upoutá dřív, Manon meurt beru iracionálně (chápej s nekritickým nadšením) jako komplexní souzvuk, který mezi mladou českou scénou často marně hledám.
„Snažíme se vnímat energii publika, máme setlist poskládaný tak, aby úvodní dvě písničky diváky naladily, cíl je zahrát je bez pauzy, nenechat diváka přemýšlet, jestli má tleskat. Pak se snažíme víc rozjet. Máme to takhle pevně dané a funguje to.“ Jasně že funguje, jeden pán bral dva vinyly přímo z pódia už v půlce setu. Nadšenec a rarita. Takže s diváky spokojenost? „No, my jsme dlouho byli známí jako ta kapela, na kterou choděj jenom kluci, víš co, dvě holky v kapele a tak. A já jsem přitom chtěl mít kapelu, abych mohl balit holky.“ (smích) Mimochodem, Josefínu doporučují 3 ze 4 Manon meurt.
Wolf Trap + Manon meurt + BBYB
26. 9. 2014, U-Turn Pub, Mladá Boleslav
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.