RADEK.K. | Články / Recenze | 09.05.2013
Krásný žlutý třípanelový digipack s reliéfní ražbou, knížečka s texty a výpisem komunikace. Sledujte hodinky pana Decziho, pohlaďte pejska na dečce, proberte popelník s vaťany. Jediná chybička, přehození skladeb 1 a 6 na druhé desce, snad ani nestojí za zmínění. Deska vznikla společnými silami prostřednictvím crowdfunding platformy HitHit.com. Jsem rád, že se to povedlo, a hlavně, že tým s penězi neutekl do Západního Německa!
CD1
Skvělé antrée No Trabajar! Kdo slyšel cover verzi „Neckářovy“ Půlnoční, viděl „Tučného“ Rád se toulám rosou, nebude parafrázi ukulelového hitu za provokaci považovat. Přeložením jednoduchého textu jsem získal nepříliš informací, ale skoro dvě minuty smíchu. Byl-li by Ing. Pavel Pavel rádiově rotován, stal by se nepochybně peckou. Ovšem cizí kapitál, tupí šéfíci a podělaní redaktoři tuzemských médií jsou jiného mínění. Lhal bych, kdybych tvrdil, že neni som spokojný, ale Nemám čas mi jako vatička ze slovenského pobytu zní. Mezirolí nenabízí tác kremrolí, ani pytel rokenrolí. Od toho jsou na scéně jiní. Plesknout je přes Nosánek a hlavně jim neplatit bankovky. Užití je více. Když dojdou, střihněte brčko.
Mrak s klavírním doprovodem už už vypadá na seriózní milostnou píseň, ale cítím podvratný stín obřadního rozloučení. Cizácka legrácka The Moon And the Sun zavání bluesem a ten je nasmrádlý špinavou kytarou a zvláštním ruchem. Ústní trumpetka patří do nezpochybnitelného arzenálu každého folkaře. Laco Deczi cvičí každý den, před koncem použije známé téma (?). Je úžasné, jak je někomu (hlavně Baumaxovi) dáno podat i v zásadě prázdné, vycpávkové téma jako Úplně normální píseň... a já mu to žeru. Babí léto bez bab = očekávatelný humor, poetika „kotva, sotva, to ta Tvá“ a ladící pískání. No Cantemos! je rozkročena mezi Xaviho klasikou a jazzovým standardem. Být Julií, jíž Romeo nabízí Pivíčko, chrstnu mu jej do xichtu, ať si dělá prdel z plastelíny! Ale protože je to aktuálně vzkaz pro mě, „zamiloval“ jsem se. Forgotten Puppy, další bluesové olíznutí, další trumpeta a vzduch studia a hybaj si oprášit zbytky angličtiny. Jak vše začalo, tak i končí. Improvizovaná experimentální dvanáctka pod vlivem a luxusním sólistou na flétnu. Měl jsem iluzi o serióznosti, ale Proč jsi mi jí vzal?.
Ptal jsem se sám sebe, jak z nastavené laťky pan Baumaxa výbrus Lee? Podobně jako Herr Zimmermann kdysi revolučně, vsadil na elek3še gitáru Fender Zvratkocaster. Čtyřicetiminutová sólovka tak neztrácí vše již dříve slyšené, ale znovu si uvědomuju, že tenhle chameleón mě je schopen bavit.
CD2
Druhý disk nabízí celokapelní verze devíti písní již slyšených a nádavkem jednu extra. Znovuobjevení elektriky dělá z hitůvky Ing. Pavel Pavel tichý rock nebo hlasitější folk. Jako by nepatřičné drnkání nebo práce u mikrofonu vytrhává z chlácholení. Zda bych si pomyslel, že Pivíčko v kapelní podobě připodobním k Butům. Houpavé podloží elektrického piána, sólující dechy. Kombinace čistého klidného piána, napružené elektrické kytary a doladěného hospodské vtipu vstoupila ve vlastní Židot. Nebýt jedné věty na konci, mohli bychom příběh o Čecho-Američanovi jazzové trumpety nazvat instrumentálkou. S každou další a další písní mě napadá, zda nebyla druhá část nahrána pro slabší nátury. Tolik klidu, serióznosti a normálnosti. Jistě se najdou drobné lahůdky, jako např. destrukce v polovině Mezirolí, citlivé odříhnutí na úvod Nosánku, který má také drobné hitové ambice. Drásavě vytavenými dechy však tato planá iluze končí. Zajímavé, jak hlavní protagonista nechává prostor ostatním. Sólující trumpeta a trombon se nádherně předvedou v nedlouhé No Cantemos!. Astma Vladimíra Mišíka už v minulosti protřásáno bylo, teď přichází na řadu v Úplně normální písni Jan Spálený. Caddy le grandí zo slovenčinou, na odlehčené sex tetě rozjíždí stupnice a trylkuje, až je v závěru úplně přetrumpetováno. Forgotten Puppy dá upomenout na mediální hit Faith No More Easy, popřípadě jinou barovou odrhovačku.
Podle prvních nástřelů to vypadá, že si zatím budu více pouštět sólovku. Není však pochyb o skrytém půvabu a ukrytém potenciálu Baumaxbandu.
Xavier Baumaxa - Dawntempo (vlastní vydání, 2013)
www.xavierbaumaxa.cz
Autor provozuje Napalmed.blog>, prostor mezi hudbou a hlukem.
foto © Roman Flössler
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.