Články / Reporty

XXII. Blues Alive: Blues i jazz, jedno jest

XXII. Blues Alive: Blues i jazz, jedno jest

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 18.11.2017

Jeden fakt letošnímu ročníku festivalu Blues Alive v Šumperku rozhodně upřít nelze: Šlape jako hodinky, bez zdlouhavých prostojů nastupuje jedna kapela za druhou, přestavby pódia mezi jednotlivými vystupujícími jsou rychlé, přesné a dokonale secvičené, stage crew pracuje bezchybně a případné problémy řeší operativně. Svědčí to o velké profesionalitě. Blues Alive rok od roku roste, i když rezervy tu jsou.

Ukázal to hlavně John Medeski, fenomenální klávesista a klavírista, který přivezl svůj kvartet Mad Skillet, opírající se o fantastickou neworleanskou rytmiku bicí/zefektovaný suzafon. A přivezli moderní jazz, melodický, strhující až do transu a velmi, velmi zábavný. Od dramaturgie poměrně nečekané žánrové vybočení, ale soudě podle bouřlivé reakce publika velmi vítaný. Škoda jen, že Medeski dostal nevýhodný čtyřicetiminutový slot uprostřed celého programu. Ale vzhledem k tomu, že nebylo úplně jasné, co Mad Skillet přivezou a co na to konzervativní bluesmani, dá se to chápat.

Zbytek vystupujících už se držel v žánrových mantinelech. Slovak Blues Projekt je místní stálicí, kterou milují fanoušci a emoce fungují i opačně, Zac Harmon přivezl prozářenou sluníčkovou show a Bex Marshall poutala jak směsí blues a country, tak i vzhledem rozdováděné kovbojky.

fotogalerie z festivalu tady i tu

Večer měl vyvrcholit sestavou Blues Harp Explosion, v níž se sešli tři legendární hráči na foukací harmoniku – Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Nakonec přijeli čtyři, ale to vem čert. A navíc doprovodnou kapelu doplnil na klávesách očividně ještě nevybouřený John Medeski. Problém byl, že vystoupení nebylo úplně nazkoušené a zejména jeho úvodní zdlouhavá pasáž, kdy pódium opanoval každý z hudebníků samostatně, zbrzdila celý večer. Dlouhá sóla v každé skladbě, improvizované pasáže, exhibice na harmoniku - bylo jich dost na jeden standardní koncert a tady to bylo hned čtyřikrát dokola.

Věci se začaly hýbat až ve spojení všech čtyř individualit (takhle to slibovala i festivalová anotace) a hlavně v závěrečném jamu I've Got My Mojo Workin'. To se totiž na pódiu objevilo všechno, co v zákulisí mluvilo anglicky a zvládlo držet nástroj. To jsou přesně ty momenty, kvůli kterým stálo za to překousnout mnohdy poněkud exhibicionistická ega harmonikářských legend.

Info

Blues Alive 2017:
Slovak Blues Project (sk), Bex Marshall Blues Band (gb/cz), John Medeski's Mad Skillet (us), Zac Harmon (us), The Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harmon and Magic Dick (us)
17.11.2017, Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace