mArcElkrIz | Články / Recenze | 15.03.2014
Děti, děti, ty děti... Možná by se dalo mluvit o přirozeném dospívání. O tom, jak pubertální rozjívení, vzdor a chuť se vyřádit přechází ve fatální touhy, plánované cesty a vzývání Boha. O uchopení pomíjivosti a adoraci požitků. O střetu se strýčkem Tomem. O výčepu po zavíračce, ponurosti, vypěstování návyku, o radosti, kterou nám dělají, o otevření se světu...
Děti kapitána Morgana si hned na začátku ujasnili jednu věc - když už se rozhodneme vydat cestou k albu, musíme vždy jiným směrem. Nekorzovat po vyšlápnuté trase, nevracet se na stále stejná letoviska. Mířit do neprobádaných vod. Vstříc dobrodružstvím. Dobrá volba, slastně vzrušující, načichlá sebevražednými i sebevědomými sklony. Takže - po prvním, folkovo-undergroundovo-šramlovitě excentrickém albu se dalo čekat cokoli. A přišla deska z opačné strany. Namísto nespočetněkrát v kontextu s prvotinou zmiňovaném vlivu Toma Waitse přichází stylotvorný vliv ruchomagického Toma Vtípila. Kuchyňský zvuk tak nahradil prostorově vyšperkovaný sound s desítkami drobných detailů. Snad jen čtveřice písní Sestřičky, Každý chlap má trojky kozy, Svatba a S prostě vytvoří snadnější přechod od prvního alba - podobné nálady a na první poslech i sound. Trefně jsou umístěny až po zatěžkaném, skoro by se chtělo říci bezvýchodném začátku (Člověk z města), který jasně ukáže, že světla a přátelských břehů jaksi ubylo (Kejklíři, Loď bláznů).
Banjo se z nosného riffového nástroje přesunulo na pozici jemného zdobení, hlavní roli hrají vrnící a vibrující plochy, basové linky a rytmus (jedno, zda bicí nebo noiseové prostřihy). Výraznou úlohu získal akordeon – střední tóny malující ležérní vlny na tmavém podkladu (úchvatná, až caleovsky gradující Havrany vymyslel Oumulu Bubuku a pouličně noční vyznání Špinavej). Jaroslav Záděra III. je vokálně civilnější a, nečekaně, náhle i barevnější. Veškeré nedohmaty a přehmaty spolu s využitím studiových dozvuků, syntetických zvuků a ruchů či další elektronické špíny zní živočišně, přirozeně a albu dávají punc organické, tepající hmoty. Pitoreskní, posmutnělý svět je opět utvářen především Homérovými texty s efektivním dokolorováním Milana Kozelky a jednou textovou koláží samotného Záděry.
Tahle deska je velká. Aranžérsky, zvukově, dramaturgicky, autorsky i interpretačně. Zdejší undergroundová rodina ji považuje za svoji (ostatně z jejího lůna Děti kapitána Morgana vzešly) a dozajista je s ní spjata. Ale nyní má otevřené cesty všemi směry. Kamkoli.
Děti kapitána Morgana - S rozkoší vylizuju omáčku (Guerilla Records, 2013)
http://bandzone.cz/_73291
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.