Články / Sloupky/Blogy

Žebříčky Full Moonu: koncert/festival roku 2018

Žebříčky Full Moonu: koncert/festival roku 2018

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 13.01.2019

Nejlepší živá hudba loňského roku? Zavřené oči, otevřené pláně, premiéry venku a zpovědi uvnitř. Festivaly jako komplexní výpověď i klubovky, kde je všechno stejně blízko jako daleko. Strop, nebe ani peklo pro živou muziku neexistuje. Co jsme prožili úplně nejvíc?

Akana
David Byrne – Metronome, Praha
Těšil jsem se, to ano. Ale spíš na to, že si konečně odškrtnu jednu dosud neviděnou legendu a zapařím na staré hity Talking Heads. Jenže to, co Byrne se svým ansámblem předvedl na vybydleném pódiu, nemělo s nostalgií nic společného. Takhle to ve svých nejlepších časech dával Peter Gabriel: odzbrojující souznění maximální profesionality, efektní show a ryzí člověčiny a tohle byla ta samá liga. Naprosté okouzlení a radost.

The Ex – Palác Akropolis, Praha
Pánové a dáma v nejlepších letech, ale valí to jako teenageři. I když možná právě pro ty zkušenosti je to tak přesvědčivé. Hypnotický, zemitý groove-punk s přesahy do noise nebo improvizace, ale popisy tu selhávají. Lituju jenom let, kdy jsem na ně ještě nechodil. Měli jsme se potkat dřív, zdá se mi.

Baba Zula – Futurum Music Bar, Praha
Psychedelická divočina po tureckém způsobu. Kdo chce Orient, má ho mít, kdo chce uširvoucí nářez, dostane ho zrovna tak.

David Čajčík
Le Guess Who? – Utrecht, Belgie
Čtyřiatřicet skvělých koncertů. Ze čtyřiačtyřiceti. Jazykolam, který už si nikdy nenechám ujít.

Primavera Sound – Barcelona
Palms Trax na pláži, sluníčko svítí, zrnka písku nadskakují každým beatem. Na druhém konci areálu o pár hodin později vřelá Lorde. A mezitím snad úplně všechno.

Pearl Jam – O2 arena, Praha
Ani nevím proč. Ale rozsvícenou O2 arenu sborově zpívající Alive nikdy z hlavy nevymažu. Kytary.


Lukáš Grygar
Converge – SO36, Berlín
Dark Horse, Aimless Arrow, Eagles Become Vultures. Všechno ve formě, až bych brečel, respektive nevěřil, že se k ní bezmála třicet let fungující kapela dokáže vzepnout.

Jonáš Kucharský – Holostřevy
Slyšet u ohně Jonášovu imitaci Davida Kollera a zemřít.


Jirka Jakoubě
Aluk Todolo – Brutal Assault, Josefov
Nejsugestivnější rituál roku, jedna žárovka a stovky oživlých stínů.

Nine Inch Nails – Aerodrome, Panenský Týnec
Nejsilnější emoce na festivalu bez emocí, přiznaný dojetí.

Chelsea Wolfe – Lucerna Music Bar, Praha
Chelsea Wolfe v nejvypiplanějším setu nechala stopy, co vyprávěj příběh.

Godspeed You! Black Emperor – Archa, Praha
A příběh, co nechával hmatatelný stopy. Tady bylo úplně všechno.


Jakub Koumar
Klaus Filip & Noid: Sonic Luz – Kostel sv. Ducha, Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Celý ambientně laděný hudební program loňského dokumentárního festivalu v Jihlavě byl skvěle připravený. Nejkomplexnější zážitek ale připravila rakouská dvojice Klaus Filip a Arnold Haberl aka Noid. Zatemněný interiér malého kostelíku prozářil jen ostrý paprsek světla promítaný přes různými vzory potištěné kotouče, které po roztočení vytvářely kmitání zaznamenané zvukovými snímači. Koncert Sonic Luz tak nebyl jen experimentálním/noiseovým vystoupením, ale působivým audiovizuálním dílem. Kombinace sound a video artu, performance, ale i vynalézavosti a technologické kreativity.

Ångström + Caudal + Wrekmeister Harmonies – Kabinet Múz, Brno
Bylo by nefér, aby si veškerou smetanu za skvělý koncert na prvního máje v brněnském Kabinetu múz slízli postmetaloví Wrekmeister Harmonies, protože pokud něco promotéři zvládli na jedničku, je to dramaturgie celého večera. Už brněnští Ångström se postarali o atmosféru, z níž se roztřásla celá ulice se svým mixem hardcore a postrocku. Němečtí Caudal zase přinesli trochu klidu s hutným stoner/noise rockem, aby poté Wrekmeister Harmonies předvedli set přelétající od drone-metalu k doomu. Přitom právě koncepce celého večera perfektně využila potenciál všech kapel a nabídla gradaci, šok, hutnost, ale i zklidnění, a přitom si zachovala náladu a charakter.

Nils Frahm – Festival Spectaculare, Velký sál – Lucerna, Praha
O koncertu Nilse Frahma v by se dalo mluvit jako o jednom z nejočekávanějších koncertů roku. Německý skladatel v sobě má nezničitelnou energii a dokázal smazat nedostatky Lucerny, které nenabízí ani dobrý výhled, ani jakýkoli komfort. Pokud ale i přes to odcházíte ze sálu a v hlavě vám rezonuje jen a jen hudba, je jasné, že některé nedostatky je třeba odpouštět.


David Kresta
Algiers – Colours of Ostrava
Původní plán zněl – dát si půlhodinku s Algiers a potom přeběhnout na set Jona Hopkinse. Na Algiers jsem vydržel až do konce a jejich vystoupení sledoval s otevřenou pusou. Z desek mě Algiers tolik neberou, ale naživo to je zážitek na celý život.

David Byrne – Metronome, Praha
Na někdejšího lídra Talking Heads jsem se šel podívat spíš z úcty a taky abych zabil čas před začátkem setu The Chemical Brothers. A dostal jsem fantastickou show na pomezí koncertu a divadelního představení s vypilovanou choreografií.


Veronika Kubanková
Esoteric + Aluk Todolo + Wiegedood – Brutal Assault, Josefov
Tittingur – Fuga, Bratislava
Hypercycle: Urbsounds label party – Fuga, Bratislava


Veronika Miksová
Algiers – Colours of Ostrava
Poprvé naživo, netřeba více komentovat, krev, pot a slzy.

Emma Ruth Rundle – Klub 007 Strahov, Praha
Niterná emoce obsažená/obnažená v Emmině hlase.

Povodí Ohře – Soulkostel, Vernéřovice
Veronika má ráda divočinu (time to time).


Zdeněk Němec
Mýtický Aphex Twin mi už podruhé dokázal, proč je hoden zbožné adorace. Špinavá hala na okraji Berlína, lidi museli kvůli frontám na hajzl do křoví (dle FB na malou i na velkou) a několikatisícová rave party jako z devadesátek. Richard D. James ukázal vynikající halucinogenní show a vymazlenej DJ set, jakému jen máloco sahá po kotníky.

Michal Pařízek
David Byrne – Metronome, Praha
Životní zážitek. I třicet pět let od Once in a Lifetime je David Byrne nejdál.

Sons of Kemet XL – Le Guess Who?, Utrecht, Holandsko
Saxofon, tuba a čtyři bubeníci a jejich královny. Neskutečná energie.

Algiers – Kino Šiška, Lublaň, Slovinsko
Tradičně, ale nezbytně. Koncert v Lublani byl jeden z jejich nejlepších, co jsem měl možnost vidět. A to jsem jich viděl už poměrně dost. Na Colours navíc ustáli i popravu vlastním zvukařem.

A spousta dalších, určitě Low, John Cale, Maria Faust a Kira Skov, Marc Ribot, Davide Eugene Edwards & Alexander Hacke, King Khan & the Shrines a celá loňská Full Moon Stage, tradičně festivaly Le Guess Who? a Beseda u Bigbítu komplet.


Dominik Polívka
Dälek – Palác Akropolis, Praha
Defragmentace zvukovodů i ušních bubínků.

Beseda u Bigbítu, Tasov
Kdo nezažil, nepochopí. Ráj.


Maria Pyatkina
Young Fathers – MeetFactory, Praha
Bezprostřední a prvobytní.

Sevdaliza – Lucerna Music Bar, Praha
Minimum prostředků – maximum exprese. Její suchá nahrávka působí naživo s bicími a cellem dost silně sama o sobě. Sevdaliza to navíc zdobí úžasnými pohyby a dokáže se během jednoho vystoupení několikrát proměnit z křehké a rezervované východní ženy v emancipovanou feministku a poté v popovou královnu. A to všechno zcela upřímně a přirozeně. Nejkomplexnější zážitek poslední doby.


Martin Řezníček
Slaves – Roxy, Praha
Isaac Holman mlátí ve stoje do bicích a řve do mikrofonu, zatímco Laurie Vincent s kytarou se pokouší zkrotit stěnu Marshallů. Já jen zkoprněle zírám na tu smršť a než se vzpamatuju a rozmyslím se, jestli se mi ještě chce do poga, koncert pomalu končí. Nářez? Žraločí tornádo!


Jan Starý
CTM – Berlín
Tzv. nejlepší festival na světě: experimenty, taneční elektronika a spousta jedinečných projektů. Jeden z mála, které dokážou překvapit.

Zs – Bike Jesus, Praha
Současná sestava Zs překonává hranice možného. V Bike Jesus to byla nejen jedna z nejlepších improvizací vůbec, ale také jeden z nejzásadnějších koncertů vůbec.

Jednota Soulkostel – Soulkostel, Vernéřovice
Feel good akce, kde byla pohoda přesně taková, jaká být měla, a hudba mnohem lepší. White Wigwam s Rouilleux uctívali Coil, Paregorik zbořil kostel.

Jakub Šilhavík
Beseda u Bigbítu, Tasov
Několik kilometrů od slovenských hranic se každoročně odehrává sympatický festival, který se obejde bez nekonečných davů návštěvníků a všudypřítomných sponzorů. Promyšlená dramaturgie, přátelská atmosféra a neskutečné nadšení pro věc jsou totiž mnohem důležitější než známá jména na plakátu.

Kalle akusticky – Kabinet Múz, Brno
Kalle jsou jistota, která naživo nikdy nezklame, a proto se vyplatí sledovat každičký jejich krok. Akustické aranže působily naprosto přirozeně, jako by skladby byly od samotného začátku napsané pro velkou kapelu.


Jakub Šíma
Tyler the Creator, Vince Staples – Madison Square Garden, New York, USA
Klaustrofobický Staplesův rap a Tylerovo oslavné hudební kolečko plné sborového zpěvu pětitisícového davu, pozitivních emocí i divokých tanečních kreací na hudbu s přebasovaným základem. Poslední částí na sebe před takřka deseti lety upoutal pozornost, první dvě přibral na cestě k umělecké dospělosti. Tyler nikdy nezněl lépe.

Ceschi – Kaštan, Praha
Ceschiho, hlavu labelu Fake Four a všestranného hudebníka, je u nás možné vídat pravidelně. Přesto mi jeho nasazení, hudební kvality, intimní atmosféra v komorním sále a srdce na dlani dokázalo vyloudit nejen úsměv na tváři, ale také utkvět dost na to, abych si na něj několikrát vzpomněl při hudebně vyprázdněných koncertech výrazně známějších jmen.

Vojna illegal – Most Barikádníků, Praha
Rapové koncerty pod mostem? Socka rapové hnutí toho umí mnohem víc, ale atmosféra ilegálních raveů, teplých Braníků a rozhánění akce policií je nenapodobitelná.


Filip Švantner
Scott Kelly & John Judkins – Kostol Klarisky, Bratislava
Verejná spoveď.


Karel Veselý
Manon meurt – Marienbad Film Festival, Mariánské Lázně
Palma – Holešovická šachta, Praha
Alexander Tucker – The Shacklewell Arms, Londýn


Waghiss
Algiers – Colours of Ostrava | Fuga, Bratislava
Premiéra pod širým nebem v davu, ohluchnutí ve vyprodaném klubu. Strašně nahlas!

Brutal Assault – Josefov
Vidět během pár dnů Shelter, Helmet, The Black Dahlia Murder, Counterparts, Misery Index, Comeback Kid, Municipal Waste, Behemoth, Integrity, Rolo Tomassi, Unsane, Goblin, Wiegedood, At The Gates a Converge (mimo jiné) a nenechat se rozptylovat pičovinkama? Svátek!

Sect – Theremin, Praha
Konečně jsem pochopil, jak je důležité míti (rád) Chrise Colohana.

Martina Wes
King Gizzard & the Lizard Wizard – Lipsko & Drážďany
Nejlepší koncerty nejlepší kapely.

Kočí v Chotči & Lodžie World fest – Valdštejnská lodžie, Jičín
Nejoriginálnější festivaly a loutková divadla.

Spinifex Maximus – Jazz Goes to Town, Hradec Králové
Nejvíc dechů a tak vůbec.

Info

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace