Jindřich Šimon Brundibär | Články / Recenze | 01.08.2017
Liberečtí matadoři ostře sekaných riffů jsou na scéně bezmála třicet let. Za tu dobu stihli poškádlit bezpočet zvukovodů a vyslopat menší přehradu. Na první dobrou nic nového pod slunečníkem. Jenže zrovna tahle sebranka po sobě krom prázdnejch flašek nechala i něco málo dost fajnovejch válů.
Pár obzvlášť vypečenejch věcí se v roce 1995 podařilo během ojedinělé jasné chvilky zachytit na setsakra neveselou nahrávku Závislost. Ta se i s děsuplně „munchovským“ výkřikem na přebalu po téměř čtvrtstoletí dočkala zasloužené reedice s remasterovaným zvukem z temné sluje Miloše Doda Doležela, šedé eminence domácí metalové scény. Obskurní raritka pro nenapravitelné pamětníky útočí silou o průraznosti bouracího kladiva a víc než nostalgickou vzpomínku na bezstarostná devadesátá představuje divokou thrashmetalovou jízdu, po které přichází zasloužená kocovina. Hutná, protrpěná, nepolevující. A jak na potvoru není po ruce žádnej vyprošťovák, takže nezbývá než úpět, čekat a s palčivým sípotem potahovat z posledního olezlýho vajglu. Těžká jsou rána opilcova, ne že ne. Bez ohledu na žánr.
Thrash jest sice disciplínou hbitou a nesmlouvavou, leč byly časy, kdy neměl na růžích ustláno. Po euforii z přelomu 80. a 90. let šel zájem o ryčný kytarový vichr do háje a ortodoxní thrasheři museli chtě nechtě sušit hubu. Přežili jen srdcaři, kvalita, kterou prověřil čas. Taková, co nedbá velikosti labelu ani přirození. Proto, imponuje-li vám důraz a energická ekvilibristika těch nejtvrdších kytar, budete rabiátům z Podještědí zobat z ruky. Řev evokuje laskavější polohy funeral doomu, brejky v melodické skladbě zas připomenou práci nedotknutelných legend, jakými byly, jsou a budou Slayer nebo Anthrax. Jasně, přeháním. Ale jen trochu. Totiž rychlost není všechno a některý nápady jsou chytlavější než klubko ostnatýho drátu. Ne že by se tu šetřilo křivolakými sóly, třebas kvílející předváděčka v Mocné síle ční z desky jak šroubovák z týlu opodál tlející mrtvoly. Spletitá rytmika zve k tanci svatého Víta a v mazácky přerývaném tempu s sebou strhává všechno, co jí přijde pod pařát.
Vrcholem zůstává bujné sociálně patologické podhoubí z revíru Agenta 00. Jenyho bicí zatloukají do rakve národa hřebík po hřebíku, basa drží pod krkem a kytara ječí jak smyslů zbavená. Krutá smršť stupnic střídá valivou riffáž. Cesta tam a zase zpátky. Do krematoria. Pomalu, rychle. S páskou přes oči. Projít svou zdí nikdy nebylo snadnější. Dokonalým bizárem je tuctuc zavírák v podobě techno remixu kanonády Vratislav, která v nezprzněné verzi vyšla už na debutu Personal Destruction, léta páně 1992. Ethanol prý konzervuje, možná proto se V.A.R nestihli zkazit jako jejich zprofanovaní souputníci z Arakainu. Chytrému napověz, hloupého jebni. Totiž za mlhou tak hustou, že by se dala krájet, nic není, jak vypadá. A možná to nebyla mlha, možná to byl toxický závoj výparů z notně propitých chřtánů a všechna ta světla nejsou bludičky, ale majáky černejch sanitek, co sváží ztracený duše k branám záchytnejch stanic. Je po všem. Nebo ne?
V.A.R – Závislost (Taga Records, 1995)
www.var-metal.cz
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.