David Vo Tien | Články / Sloupky/Blogy | 12.04.2014
Poté, co jsem se narodil, začal jsem umírat. Každý nádech je prchavá naděje a s každým vydechnutím jsem blíž smrti. Přestal jsem spát, protože spánek je příbuzný smrti. Ještě nechci umřít. Vidím stíny, naše duše bývaly čisté. Bolest trvá věčně. Chcípnu tady.
Pokud máme hovořit o nové desce The Body, jež je kolaborací s Haxan Cloak, musíme hned zkraje pohřbít označení „nejlepší deska“, protože tím by to také mohlo skončit. V Top 10 alb, které si sami v lese za úplňku nepustíte, tohle vede na celé hrobníkově lopatě. Pokud si I Shall Die Here v lese dáte, tak se buďto rádi posíráte strachy, nebo chcete poslat svůj zdravý rozum na cestu kolem světa.
Za použití recenzentského klišé o „životním soundtracku“ mluvíme v tomhle případě o soundtracku k umírání. Přebuzený řev, kterému nelze rozumět jediné slovo, doprovází těžké kytarové rány, o riffech nemůže být řeč. Sludge je od této chvíle pro něžné, křehké duše, neboť The Body na zasfaltované smrti posouvají hranice sludge metalu o míle dál. To celé dusí vesmírně chladná, zákeřně neurotická elektronika. Hovno dark ambient. Chirurgicky přesné tahy samply a ruchy. Tónování bezútěšné zvukové krajiny. Příbuznost s monolitickým zvukem Sunn O)))? Kecy! Fúze The Body/Haxan Cloak rituálně klade zvukové pasti mezi hlukem, tichem a nicotou.
Technicky nenáročná hudba? Značně diskutabilní. Pokud nezvládneš portrét ani krajinu, černý obdélník na černém pozadí je pouhou vyprázdněnou manýrou. Síla je v kompozici. Sludgemetalové haiku o smrti. Bezcitný vzkaz. Abstrakce nikoli. Naopak velice konkrétní, hmatatelné, sugestivní. Jako když ti někdo dýchá na krk. Tikot hodin, na kterých se zastavil čas už před lety. Co se týče smrti, čas je irelevantní.
The Body – I Shall Die Here (RVNG, 2014)
https://rvng.bandcamp.com/album/i-shall-die-here
Live: The Body (us) + ██████ + Lovci Lebek
13. 4. 2014, Chapeau Rouge, Praha
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.