Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Jirka Moravčík (Colours of Ostrava)

10 + 1 = Jirka Moravčík (Colours of Ostrava)

redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 04.07.2013

Jiří Moravčík je od 90. let hudebním publicistou na volné noze zaměřeným na world music a tradiční hudbu. Publikuje články v mnoha hudebních magazínech, na vlastních stránkách www.world-music.cz a můžete ho pravidelně poslouchat třeba na Vltavě. Spolupracuje s mnoha hudebními festivaly – jedním z nich je také Colours of Ostrava. Nechali jsme si doporučit Top 10 z Drive Stage, kterou jsme vyhlásili www.world-music.cz.

Rokia Traoré: Dounia (Tchamantché, 2008)
Sleduji ji od samého začátku. A brzy mi došlo, že u Rokie to není pouze o emancipované Afričance, jako spíš o jejím přesvědčení, že moderní malijská hudba nemusí nutně vznikat pouze v Bamako. V tom zůstává naprosto ojedinělá. Jakkoliv se mě nové album Beatiful Africa hodně líbí, z hlavy ne a ne dostat skladbu Dounia z předchozí desky. A čert ví, jestli k tomu vůbec někdy dojde.

Dhafer Youssef: Khamsa (Abu Nawas Rhapsody, 2010)
První poslech a dvě nezbytné otázky. Jedná se o lidskou bytost? A pokud ano, kdo ji přesvědčil, že by takhle měla zpívat? Jinak Dhafer hraje s arabskou loutnou oud jazz jako každý Tunisan súfijské víry, který klavír poprvé uviděl až v devatenácti letech.

Agnostic Mountain Gospel Choir: Buried Them in Water (Fighting And Onions, 2005)
Doporučil je Seasick Steve, takže kdo by zaváhal. A moc mě u toho nezajímalo, že Agnostic mají rádi Toma Waitse, Cpt. Beefhearta a syrové bluesmany z Delty, jako spíš jejich vyprávění o dědovi co s babičkou vedli azylový dům pro opilce a duševně choré a nutili je poslouchat countryblues.

Gangstagrass: Honey Babe (Rappalachia, 2012)
Těžko mě může někdo podezřívat, že bych od rána do večera poslouchal bluegrass. To samé platí o hip hopu. Gangstagrass hrají oboje a mě to fakt hodně baví.

My Jerusalem: Shatter Together (Preachers, 2012)
Neteřinka Kateřina nedala, takže jsem My Jerusalem vyposlechl. A v předklonu ji poděkoval. Vysvětlení pro to nemám, ale Shatter Together běžně dávám třebas pětkrát za sebou.

Tiken Jah Fakoly: Vieux Pere (African Revolution, 2010)
Reggae s balafonem, korou a loutnou ngoni představuje i na africké poměry tuplovaný originál. A vedle toho, že mě Tiken vždycky spolehlivě roztančí, na něm obdivuju, jak se totálně nemaže s politiky. Přestože mu u toho jde často o kejhák. Když slavila Afrika 50. výročí nezávislosti a západní politici se mohli přetrhnout s nabídkami, vzkázal jim: „Strčte si svou nezištnou pomoc do prdele. Afriku tím nezměníte, musí se změnit sama.“

Maria Peszek: Sorry Polsko (Jezus Maria Pezsek, 2012)
Opravdu si nepamatuji, kdy jsem naposled z Polska slyšel tak silné, punkově naštvané album, v podtextu přitom plné osobní rozervanosti. Když někdo v katolickém Polsku natočí desku s názvem Jezus Maria Peszek a zpívá na něm, že Boha k životu nepotřebuje, asi není něco v pořádku.

Baskery: Throw a Bone (New Friends, 2011)
Už když jsem tyhle tři divoké sestry před lety poprvé viděl naživo, škodolibě jsem si představoval, co by nastalo, kdyby vystoupily na Portě. A vyšlo mi z toho, že by je rozzuření trampíci vynesli od táborového ohně v zubech. Pokud country, jedině od Baskery.

Mama Marjas: Bless the Ladies (We Ladies, 2012)
Reggae, soul a technobeaty z italského Salenta? Kraje kde se po staletí hraje akustická extatická pizzica? Děkuju pěkně, nemám zájem. A hádejte, jaký jediný koncert jsem na loňském veletrhu Womex dal od začátku do konce a křičel u toho, že chci ještě. Panenko skákavá, dodnes tu divoženku před sebou vidím. A funguje to i na albu.

Transglobal Underground & Fanfara Tirana: Flowers Lament (Kabatronics, 2013)
Jestli se někdo ze starých skomírajících pák vloni znovu mohutně nadechl, byli to určitě Transglobálové. Ono, upřímně, s „balkánskou dechovkou“ Fanfare Tirana to ani jinak nešlo. Takže: Kabatronics bez zaváhání řadím do nejužšího výběru alb roku.

Info

Colours of Ostrava 2013
18. - 21. 7. 2013
Dolní Vítkovice, Ostrava
www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10+1 = Vi Tranová (Viah)

redakce 08.07.2020

Necháváme nahlédnout do hudebních inspirací Huyen Vi Tranové, ve kterých se objevuje především žebříčkový pop, rap a emoce.

10+1 = Yvonnick Prené

redakce 26.06.2020

Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje své oblíbené písně.

10 + 1 = Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha)

redakce 17.06.2020

Tomáše Vondru můžete znát z Rekomanda nebo z řady hudebních projektů. Dnes je základní stavební jednotkou pro těles Orient a Tomáš Palucha. Jaké jsou jeho inspirace?

10 + 1 = dné

redakce 13.06.2020

Dné na první desce ignoroval trendy i jakákoliv posluchačská očekávání. A to dělá stále a my stále čekáme na jeho druhé album. Co s tím?

10+1 = Jakub Jirásek (Cold Cold Nights)

redakce 06.06.2020

Takovej deníček od krize v roce 2008 do krize 2020, říká ke svému výběru oblíbených písniček Jakub Jirásek z Cold Cold Nights.

10 + 1 = Šimon Šafránek

redakce 08.05.2020

Režisér Šimon Šafránek vybírá zásadní písně i klipy. Jak bude vypadat nový klip pro Kill the Dandies!? Očekávat můeme nejspíš cokoliv.

10+1 = Jiří Machů (Killiekrankie, Laokoon)

redakce 27.04.2020

S jakou hudbou vyrůstal Jiří Machů? Rozmanitý výběr písní, které formovaly jeho hudební vkus, a špetka náboženství k tomu.

10 + 1 = David Pomahač

redakce 25.04.2020

David Pomahač se vydal na sólovou dráhu, jeho jméno ale naleznete i v historii Houpacích koní nebo kapele Xaviera Baumaxy, založil Bez peří i Kieslowski.

10+1= Rou Reynolds (Enter Shikari)

redakce 10.04.2020

Zpěvák britských Enter Shikari Rou Reynolds se s námi podělil o rozmanitou desítku osudových skladeb. Od Glenna Millera po Prodigy.

10 + 1 = Beata Hlavenková

redakce 25.03.2020

Sestavila jsem jedenáctku skladeb ne úplně z toho, co mám nejradši, ale z toho, co mě napadalo v dané chvíli, z věcí, které lezly na povrch bez ladu a skladu...