Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Lukáš Grygar

10 + 1 = Lukáš Grygar

redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 30.03.2013

Nová rubrika 10 + 1 dá nahlédnout, co poslouchají muzikanti napříč žánry. Věkem i pohlavím. Lukáš Grygar není tak známý, abyste tušili, jaké jsou jeho kořeny, srdeční věci a temná rezidua, dokonce i když budete znát jeho poslední desku bandcamp> (2012), moc vám to nepomůže. Jestli chcete více kontextu, dáte si s ním bandcamp>, když chcete rovnou okusit písničku, najedete na bandcamp. Jeden z hlasů „herní generace“ (neleze mu tohle označení už krkem?), písničkář s melodickou kličkou a jemnou obrazností, který nemá potřebu hrát naživo. Už jste to někdy viděli?

  1. DJ Food – Kaleidoscope
    Hudba na mě vždycky fungovala jako katalyzátor obrazů a nálad a tahle deska je jejich studna. Jenom na startovní Full Bleed mi po nocích v hlavě běželo milión úvodních titulků a The Riff byla jednou bankovní loupež a jindy escherovská honička. Scéna kolem labelu Ninja Tune mě spíš míjela, respektive dost záhy omrzela, ale tohle je daleko víc než jen nejlepší deska tehdejšího katalogu. Pusťte si do tmy The Crow a UVIDÍTE sami.

  2. The Residents – Commercial Album
    Ve dvanácti mě indoktrinoval dokument o pražské produkci Freak Show, ve dvaceti jsem konečně začal objevovat ten zbytek. The Residents nedělím na koncept a hudbu okolo – jejich nejlepší věci mi přijdou fantastický univerzálně a Commercial Album mám za špičku všeho, o co se kdy pokoušeli: tedy nejenom kulturní subverzi, ale taky hity ze světa za zrcadlem. Čtyřicet písniček po zhruba minutě, aby je šlo nastrkat do reklamních slotů v rádiích. Ty klíčový bych nechal rotovat 24/7 a schválně, co by to s národem udělalo.

  3. Björk – Homogenic
    Dost let už se spolu moc nebavíme, ale ono taky co ještě říkat, když to nejdůležitější zaznělo? Precizní symbióza výjimečného hlasu a nebojácné produkce. Homogenic je kyborg, provázání organické sféry s technologií, jsou to frekvence a rytmy hnané na povrch geotermální energií hrdla, jaké má na naší planetě jen pramalou konkurenci. And the luminous beam, IT FEEDS YOU!

  4. Cocteau Twins – Treasure
    Skutečný poklad, věc uložená kýmsi daleko a hluboko, ale když ji najdete a otevřete, pálí oči. A poklad je i Elizabeth Fraser, která své spontánní texty nezpívá, ale nechává kvést. Době poplatným zvukem jsem se musel proposlouchat, ale i díky němu tu všechno zvoní jako v křišťálové jeskyni. Dílem pohádka, dílem nejryzejší poezie.

  5. Madvillain – Madvillainy
    Monolit. Od úvodního rozklížení po finální potlesk je tohle deska beze slabin, deska roku i žánru i čehokoli dalšího se jí zachce. Ty basy? TY VOLE. Track za trackem jde čelist k zemi, protože dostává direkt za direktem. Meat Grinder... Sickfit... Figaro... Strange Ways... stopy v dehtu za maskovaným behemotem. A moudra z oblaku kouře: „The light of the future casts the shadows of tomorrow.“

  6. Laurie Anderson – Big Science
    Nemám obrany před muzikou, kterou si nedokážu nikam zařadit, která si vydupe vlastní místo a z toho se odmítá hnout. Tahle je navíc ohromně chytrá: Laurie konvence boří z touhy tvořit, nikoli bořit, a Big Science není ve výsledku žádná velká věda, ale pramen nápadů přetékající do unikátních písniček. O Superman mě dojímá vždycky a všude, hysterický finále Example #22 startuje k euforii.

  1. The Prodigy – Experience
    Asi se mi nikdy nepodaří spolehlivě rozseknout, jestli je lepší tahle nebo Music for the Jilted Generation, ale Experience u mě má trochu nefér náskok: jednak titulní Weather Experience perfektně ladila s nebem nad sídlištěm „šedým jako mrtvý kanál televize“ a druhak už se tehdy na druhou stranu šedesátkový pásky nevešla Narcotic Suite. Že se na to má tancovat a brát drogy jsem netušil, ale nekonečná melodická invence mě dostává i dvacet let po datu spotřeby.

  2. Lou Reed & John Cale – Songs for Drella
    Klavír, kytara, vzpomínky. Když jste legendy, vystačíte s málem. Člověk by čekal, že zrovna tihle dva kohouti se na jednom smetišti zase rozcupují na kusy, ale jejich adieu Warholovi je nadčasově kouzelný a slyším v něm to nejlepší, co oba za svou kariéru stihli. Není tu jediná zbytečná nota, jen silný písničky, formou i obsahem.

  3. Talking Heads – The Name of this Band Is Talking Heads
    Na to, jak rád mám Talking Heads, mě pekelně nebaví zvuk jejich desek. Nemůžu tu placatou produkci vystát, dusí všechno, čím mě Byrne & spol. nutí mluvit o nich jako o Nejlepší kapele na světě™. Protilátka? Živák z let 77 až 82, v podstatě best of s basy a trebly tam, kde mě to zvedá od stolu. Na děvčatech jsem vždycky oceňoval boky & intelekt, tahle muzika má oboje.

  4. Leatherface – Horsebox
    Kytary jako křemeny, křesající o sebe jiskry pro oheň, se kterým Frankie Stubbs vypaluje všechno, co mu kdy vlezlo do krku. Napoprvé jsem Horsebox točil dokola celou noc a nakonec vůbec nešel spát, protože z toho kola nešlo vystoupit. Srdcebol nikdy nezněl takhle odhodlaně. Kluci nepláčou, kluci rovnou řvou. A když do ksichtu věčnosti, tak z celýho sebe: REMEMBER VAUX BEER? IT’S NO LONGER HERE!

  • 1 (guilty pleasure)
    Buckethead – Giant Robot
    Stupeň provinilosti vlastně není zase TAK závratný, ale pořád je řeč o chlapovi s kýblem na hlavě, žejo. Na Giant Robot je Bucketheadův mýtus nejpřesvědčivější, protože tu přesahuje model „blbosti“ a divně se kýve mezi jundou a apokalypsou. Kvokající pošuk, u kterého nevíte, kdy mu kýbl definitivně přepne do Michaela Myerse a půjde po vás nožem. S hordou loajálních slepic v patách. Těpic, pipko! – a krev.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10+1 = Vi Tranová (Viah)

redakce 08.07.2020

Necháváme nahlédnout do hudebních inspirací Huyen Vi Tranové, ve kterých se objevuje především žebříčkový pop, rap a emoce.

10+1 = Yvonnick Prené

redakce 26.06.2020

Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje své oblíbené písně.

10 + 1 = Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha)

redakce 17.06.2020

Tomáše Vondru můžete znát z Rekomanda nebo z řady hudebních projektů. Dnes je základní stavební jednotkou pro těles Orient a Tomáš Palucha. Jaké jsou jeho inspirace?

10 + 1 = dné

redakce 13.06.2020

Dné na první desce ignoroval trendy i jakákoliv posluchačská očekávání. A to dělá stále a my stále čekáme na jeho druhé album. Co s tím?

10+1 = Jakub Jirásek (Cold Cold Nights)

redakce 06.06.2020

Takovej deníček od krize v roce 2008 do krize 2020, říká ke svému výběru oblíbených písniček Jakub Jirásek z Cold Cold Nights.

10 + 1 = Šimon Šafránek

redakce 08.05.2020

Režisér Šimon Šafránek vybírá zásadní písně i klipy. Jak bude vypadat nový klip pro Kill the Dandies!? Očekávat můeme nejspíš cokoliv.

10+1 = Jiří Machů (Killiekrankie, Laokoon)

redakce 27.04.2020

S jakou hudbou vyrůstal Jiří Machů? Rozmanitý výběr písní, které formovaly jeho hudební vkus, a špetka náboženství k tomu.

10 + 1 = David Pomahač

redakce 25.04.2020

David Pomahač se vydal na sólovou dráhu, jeho jméno ale naleznete i v historii Houpacích koní nebo kapele Xaviera Baumaxy, založil Bez peří i Kieslowski.

10+1= Rou Reynolds (Enter Shikari)

redakce 10.04.2020

Zpěvák britských Enter Shikari Rou Reynolds se s námi podělil o rozmanitou desítku osudových skladeb. Od Glenna Millera po Prodigy.

10 + 1 = Beata Hlavenková

redakce 25.03.2020

Sestavila jsem jedenáctku skladeb ne úplně z toho, co mám nejradši, ale z toho, co mě napadalo v dané chvíli, z věcí, které lezly na povrch bez ladu a skladu...